Policista Štaffa: Chlubit se medailí za statečnost? Mám ji v šuplíku

Kdy se nehoda stala, viděl jste přímo, jak k ní došlo?

Jel jsem ve svém volnu v sobotu 16. listopadu loňského roku od Konice do Prostějova. Před sebou jsem měl asi tři nebo čtyři auta. Najednou jsem si všiml, že se před nimi na silnici děje něco neobvyklého. Pak už to bylo velmi rychlé. Auta přede mnou do sebe začala narážet. Abych zabránil dalšímu střetu, strhl jsem řízení vlevo mimo silnici, kde jsem zastavil na poli. Pak jsem běžel dát první pomoc, hlavně lidem ze Škody Felicie, která za několik okamžiků po kolizi začala hořet.

Za tento čin jste získal začátkem prosince z rukou krajského ředitele policie Jihomoravského kraje Leoše Tržila medaili za statečnost. Jak jste reagoval, když jste se dověděl, že ji dostanete?

Každopádně mě to potěšilo a ocenění si vážím. Ale rozhodně se jím nechlubím. Medaili mám schovanou v šuplíku. Tím, že jsem ji získal, se pro mě vůbec nic nezměnilo.

Situaci, která bezprostředně po nehodě vznikla, jste vyhodnotil velice rychle a okamžitě jste zareagoval. Byl vůbec čas na přemýšlení, nebo se všechno odehrávalo automaticky?

Reagoval jsem bezprostředně na vzniklou situaci. Nemyslel jsem na nic, prostě jsem chtěl zraněné lidi vytáhnout z hořícího auta ven za každou cenu.

Jste dopravní policista. Jak moc byla z vašeho pohledu nehoda vážná?

Patřila k vážnějším, protože v místě začalo hořet a hrozilo tak, že někdo uhoří. Naštěstí se obešla bez ztráty na životech a došlo „jen" k těžkému zranění řidiče. Kromě toho se čelně střetla dvě protijedoucí auta, což mívá také fatální následky, a jsou to vždy těžké nehody se zraněními.

Zasahoval jste už u podobných kolizí nebo to bylo poprvé, kdy jste dával první pomoc?

Při výkonu služby jsem už při dopravní nehodě první pomoc poskytoval. Přímo před námi se tehdy na křižovatce u Velešovic srazila dvě auta. Řidička tehdy měla zástavu srdce, kolega jí dělal srdeční masáž.

Jak to bylo přímo v místě, byli tam další lidé, kteří pomáhali, nebo naopak od nehody ujeli, aniž zastavili?

Několik jich zastavilo před a za havarovanými auty. Já, abych zabránil nárazu, strhnul jsem řízení přes protisměr mimo silnici na pole, kde jsem zastavil několik metrů od havarované Škody Felicia. Byl jsem tedy nejblíž. Nebyl čas dívat se kolem sebe, takže ani nevím, kolik lidí bylo v okolí a co dělali. Někdo z přítomných mi pomohl přenést zraněného řidiče od hořícího auta. Následně jsem zjistil, že je poraněná i spolujezdkyně z Opelu Zafira, kterou ošetřovali příbuzní. Až byli všichni mimo ohrožení života a Škoda Felicia byla celá v plamenech, viděl jsem několik zastavených aut v okolí.

Jak hodnotíte svoje reakce s odstupem času, vracíte se v myšlenkách k nehodě? Je to skutečně tak, že na člověka všechno dolehne, až je po všem?

Jsem rád, že jsem pomohl zraněným z hořícího auta, takže jsem se svou reakcí na vzniklou situaci maximálně spokojený. V myšlenkách se už k nehodě nevracím. Stalo se to a udělal jsem, co bylo v mých silách. A jdu zase dál.

Řekl jste o svém zážitku příbuzným a kamarádům nebo jste to bral jako samozřejmost a nechtěl jste o situaci mluvit?

Protože v místě dopravní nehody byli známí z okolí a dokonce i televize, která zprávu pustila do vysílání, rozkřiklo se to a každý chtěl vědět, co se stalo. Ale nikomu jsem nic moc neříkal, pomoc jsem bral jako samozřejmost. Není ani o čem mluvit, prostě se to stalo. Mohl jsem pomoci, tak jsem to udělal. Jsem rád, že to tak dobře dopadlo.

Setkal jste se s těmi, které jste zachránil nebo s jejich příbuznými?

S dívkou jsem v kontaktu přes sociální síť, která mi tam poděkovala. Rodiče zraněného řidiče mi osobně přijeli poděkovat domů a oznámili mi, že jejich syn je v nemocnici v Olomouci, má po operaci nohou a měl by být v pořádku.

Jak dlouho pracujete u policie, jste od začátku u dopravního oddělení?

U policie pracuji přes šest let. Nejdřív jsem byl zařazený na obvodní oddělení do Bučovic, následně do Vyškova, pak jsem byl na stáži na policejní stanici v Rousínově a po absolvování stáže v Praze mě převedli na vyškovský dopravní inspektorát. Šetřím dopravní nehody a přestože jde o smutné věci, práce mě baví a zajímá.

Jaké jsou vaše další ambice, co se týká práce u policie?

V současné době jsem spokojený s místem, které mám. Přestože jsem z Prostějovska, nevadí mi dennodenně dojíždět. Netvrdím, že se nechci nikam posouvat a zřejmě ve Vyškově nezůstanu do důchodu, ale kdybych měl ve městě být ještě třeba deset let, vůbec mi to nebude vadit. Líbí se mi v něm.

Co děláte ve volném čase?

Od malička jsem hrál fotbal. Teď už se mu věnuji jen rekreačně a pro zábavu. Pravidelně si udržuji fyzickou kondici v posilovně. Momentálně mě hodně zaměstnává také studium na vysoké škole, kde mě příští rok čekají státnice. Rád chodím do společnosti.

Co byste poradil lidem, kteří se dostanou jako první na místo nehody, jako se to stalo právě vám?

Na takovou situaci se podle mě nedá žádným způsobem připravit. Základem je zachovat si chladnou hlavu a udělat všechno, co je v silách a možnostech každého člověka.