Před jedenácti lety to ovšem bylo úplně jinak. „V roce 2002, kdy Čechy postihly velké povodně, jsem pomáhal při úklidu Štěchovic. Tehdy jsem byl totiž bez práce a vyškovský pracovní úřad mě oslovil, jestli bych tam nechtěl jet. Souhlasil jsem, protože jsem to bral jako způsob, jak být užitečný," vypráví Svoboda.

Se skupinkou několika dalších nezaměstnaných se vydal na pomoc lidem, kteří tehdy ztratili střechu nad hlavou nebo se kvůli velké vodě dostali do tíživé situace. „Pomáhali jsme se stěhováním, úklidovými pracemi, podíleli jsme se na opravě tělocvičny základní školy, která byla zaplavená po strop," vzpomíná Svoboda.

Nešlo o jeho jedinou záslužnou činnost. Ještě mu nebylo ani dvacet let, když se postavil strachu a svědčil proti skupině zlodějů, která na Mikulovsku vykrádala chaty. „Tehdy mě dvakrát po sobě napadl jeden z jejích členů. Když se to stalo podruhé, neváhal jsem a obrátil se na policii. Díky mému svědectví se pak dostali do vězení," uvádí muž z Brankovic.

Teď se ale obává, aby ve vězení neskončil on sám. Nebo nepřišel o střechu nad hlavou. „Kvůli své bývalé partnerce, která chtěla podnikat, jsem si nadělal plno dluhů. Teď jsem bez práce, mám na krku šest exekucí a kvůli jedné půjčce půjdu před soud. Hodně jsem si naběhl a teď nevím, co dělat," říká Svoboda.

Proto se v naději, že by se prezidentská amnestie mohla vztahovat i na exekuce, obrátil na vyškovský úřad práce. Protože je vedení úřadu přesvědčené, že jde o dobrého, pracovitého člověka, rozhodlo se mu pomoci. „Jeho případu se amnestie netýká. Poradili jsme mu však po právní stránce, na koho se obrátit. Každému se může stát, že se ocitne na dně, a takoví lidé, jako je Martin Svoboda, kteří dokáží dělat dobré skutky, si pomoc rozhodně zaslouží," myslí si ředitel vyškovského pracovního úřadu Jan Marek.