Jandora: Slavkov-Austerlitz by se líp hledal na mapách

Letošní vzpomínkové akce se pomalu blíží. Jste den ode dne nervóznější?
To víte, že nějaká nervozita tu bude. Ta z nás spadne, až bude zhruba nedělní poledne. Je mnoho věcí, které je třeba pohlídat. Máme dobrý tým, takže se toho tolik nebojím.

Co v těchto dnech děláte, už jen dolaďujete detaily?
Teď ladíme zejména potvrzení VIP hostů, kolik míst bude třeba na tribuně. Vojenské záležitosti jsou zcela v rukou prezidenta Středoevropské napoleonské společnosti Jakuba Samka, který má na starosti dojednat s kolegy dobrý scénář a jeho provedení. Ale také logistické věci, ubytování nebo třeba transporty. Budeme po Slavkovském bojišti přesunovat, krmit a koordinovat přibližně devět set lidí. V pohotovosti je i produkční, Irma Konešová, která má na starosti celé,neviditelné, zázemí akce. Samozřejmě musíme zajistit i střelný prach, kterého není nikdy málo.

Z americké Virginie přijede populární představitel Napoleona Mark Schneider, který v minulých letech chyběl. Jak moc vám dalo zabrat ho sem dostat?
Austerlitz má ve světě velmi dobrý zvuk a nemáme problémy sem lidi dostávat. Naopak jich mnoho odmítáme, kvůli omezeným financím. Jakub Samek má navíc s Markem i velmi dobrý vztah, jako kamarád a také jako respektovaný odborník na napoleonské války a jejich rekonstrukce.

V čem byl v minulých letech problém, že se nezúčastnil?
Nebyli jsme sami, Mark se v letech 2009 a 2010 neúčastnil z osobních důvodů žádných akcí v Evropě.

Kolik vojáků se střetne při sobotní rekonstrukci bitvy tří císařů pod kopcem Santonem?
Plánujeme okolo devíti set účastníků z celé Evropy.

Kolik lidí čekáte, že rekonstrukce přitáhne?
To bude záležet hodně na počasí. Osobně doufám v jeho přízeň a čekal bych tak mezi šesti až devíti tisíci lidí.

Na Slavkovském bojišti se jich ale o víkendu asi pohybuje mnohem víc…
Podle odborných odhadů se každý rok o tomto víkendu přijede na Slavkovské bojiště podívat okolo čtyřiceti tisíc návštěvníků, kteří navštíví mimo jiné slavkovský zámek, Mohylu míru, Starou poštu, kde bude v pátek otevřená nová expozice a to samotným Napoleonem. Velký zájem je i ve vojenských leženích ve Tvarožné, Křenovicích i na zmíněné Staré poště, kde budou vojáci tábořit celý víkend.

Každý rok se program příliš nemění. Vzpomínkové akce mají podobného ducha. Co si z nich proto berete jako divák?
Fascinuje mě ochota stovek nadšenců, kteří si chtějí na vlastní kůži vyzkoušet, jak asi těm vojákům tehdy bylo, a pro region to je jistě obrovský přínos. Austerlitz je světový fenomén. Takovou akci mají málokde v Evropě. Já se už dlouho snažím přemluvit Slavkovské, aby přejmenovali město na „Slavkov – Austerlitz“. Líp by se hledal na mapách, copak Slavkov je nějaká obec u Brna?

Propagaci Slavkovského bojiště dělá doma i v zahraničí několik organizací, nejnověji z loňského roku sdružení Slavkovské bojiště – Austerlitz. Jak se podle vás daří dostávat fenomén bitvy tří císařů do povědomí lidí?
Jak říkám, název Slavkov –Austerlitz by usnadnil cestu do regionu mnoha turistům. Těch několik organizací je vlastně pořád to stejné, jádro je Projekt Austerlitz, který vlastně tmelí vše dohromady, i sdružení obcí Prace, Tvarožné a Slavkova, které jste zmínil. Značné renomé dělají i naše kluby vojenské historie právě svojí účastí v zahraničí. Každý rok je naše akce vidět na CNN, Reuters a dalších televizních stanicích. Taková reklama je k nezaplacení.

Kdy a jak jste vlastně s organizováním slavné bitvy začal?
Někdy na přelomu let 1989 a 1990 za mnou přišel kamarád, Vojta Fatka, který v mé firmě působil jako režisér a kameraman. Řekl mi, že zná skupinu lidí, kteří by se o něco takového chtěli pokusit, ale nemají s tím zkušenosti a ani prostředky. S těmi průkopníky jsme se sešli, já slíbil zajistit produkci akce, peníze, oni účastníky a scénář rekonstrukce. V roce 1990 to přišlo, jen to byla trochu přesilovka, na asi sto padesát vojáků přišlo téměř dvacet tisíc diváků.

Proč zrovna Napoleon a bitva tří císařů? Láká Vás tahle doba?
Nejsem napoleonista, na počátku to pro mě byla výzva, udělat to. Dokázat, že to jde. Hrozně mě baví to sledovat. Navíc v tom vidím velkou šanci pro propagaci jednoho z regionů, který může v případě rozvoje turistické infrastruktury nahradit ta chybějící pracovní místa, kterých se zde moc nedostává.

Na vojáky jste si v dětství nehrál?
Ani ne, navíc jsem měl modrou knížku, kterou mi pak sebrali. Byl jsem vždycky spíš pacifista. Ale vojáky od Slavkova „můžu“. Kdyby byl každý koníček dělaný s takovou láskou a péčí, bylo by na světě líp.

Je asi hloupé ptát se, co je na organizaci tak velké akce nejtěžší, nebo je to něco jiného, než shánění sponzorů?
Dnes je to už skoro rutina, každý zná svoje úkoly. Nejtěžší je pořád vysvětlovat, že to není komerční akce. Copak to jde? To bychom museli umět účinkujícím zaplatit opravdové honoráře a uzavřít komerční smlouvy. To nelze. Sponzory sháníme velmi obtížně právě proto. Ty, co máme, máme proto, že působí v regionu. A jsou na něj hrdí.

Vy sám jste třeba někdy skončil ve vojenském a podílel se na oslavách ve vřavě vojáků?
Mnohokrát jsem skončil ve vřavě vojáků, třeba na Staré poště, tam se skutečně slaví. A to každoročně a nejen tam, ale ne bitva z roku 1805, ale setkání přátel a vítězství toho roku. Každý, kdo se zúčastní bitvy u Slavkova, může říct, že je hrdina. To už řekl kdysi Napoleon po bitvě skutečné a já to stoprocentně potvrzuji i dnes. Vždy jsem ale byl v civilu a přežil ve zdraví. Sice bych si mohl koupit uniformu a moc pěknou, ale byl bych jen manekýnem, jakých ostatně pár mezi účastníky znám. Ale tyto narcisy zdravý organizmus re-enactmentu, tedy rekonstrukce událostí, odhalí, degraduje a časem nemilosrdně vyvrhne.