Právě to mnohdy potřebují také samotní kominíci. „Často musím třeba i rozdělat střechu, abych nespadl. Kolikrát ani nejsou dvířka na půdě, a tak musím prolézt vikýřem na střechu. Je potřeba se uvázat a dodržovat bezpečnostní předpisy,“ říká Pohlodek, který se černému řemeslu věnuje už téměř pětačtyřicet let.

„Povolání se dědilo z otce na syna. V naší rodině byl kominíkem strýc, který syna neměl, proto jsem jako jeho nejbližší příbuzný převzal štafetu. Kominičina se mi líbila. Díky práci ve výškách mám rozhled,“ směje se mistr.

Jenže v poslední době ho nadšení opustilo. „Hodně se to zkazilo. Lidé nejsou kvůli státnímu šlendriánu informovaní o tom, co je jejich povinnost. Majitelé objektů musí zajistit požární prevenci. Drtivá většina nebezpečí podceňuje,“ rozhořčuje se kominík.

Pohlodek také nerad vidí, když si lidi zvou kominíky z jiných obvodů. „Kominík by měl vědět o svém obvodu všechno. Například topenáři dělají řadu změn, o kterých se ani nedozvíme. Ale kominík je přitom paradoxně za svůj úsek trestně odpovědný,“ zlobí se Jaromír Pohlodek.

Někteří lidé se prý dokonce domnívají, že nemusejí kontrolovat komíny od plynových kotlů. Pohlodek je vyvádí z omylu. „Stále platí, že vyvložkované komíny na plynová paliva se musí kontrolovat a čistit dvakrát do roka, na dřevo a uhlí nebo nevyvložkované komíny na plyn dokonce šestkrát do roka,“ cituje vyhlášku Pohlodek.

Mistr černého řemesla doufá, že zákonodárci brzy přispějí ke zpřehlednění protipožárních podmínek. „Dokud nebudou mít lidi jasno, budou dál nebezpečí podceňovat. A přitom od začátku letošního roku vím o osmi požárech na jižní Moravě, které vznikly od špatného komínu. U některých z nich jsem potom dělal nezávislý posudek,“ smutní Pohlodek.