Právě to mnohdy potřebují také samotní kominíci. „Často musím třeba i rozdělat střechu, abych nespadl. Kolikrát ani nejsou dvířka na půdě, a tak musím prolézt vikýřem na střechu. Je potřeba se uvázat a dodržovat bezpečnostní předpisy,“ říká Pohlodek.

„Povolání se dědilo z otce na syna. V naší rodině byl kominíkem strýc, který syna neměl, proto jsem jako jeho nejbližší příbuzný převzal štafetu. Kominičina se mi líbila. Díky práci ve výškách mám rozhled,“ směje se mistr.

Jenže v poslední době ho nadšení opustilo. „Hodně se to zkazilo. Lidé nejsou kvůli státnímu šlendriánu informovaní o tom, co je jejich povinnost,“ rozhořčuje se kominík.

Pohlodek také nerad vidí, když si lidi zvou kominíky z jiných obvodů. „Kominík by měl vědět o svém obvodu všechno. Například topenáři dělají řadu změn, o kterých se ani nedozvíme. Ale kominík je přitom paradoxně za svůj úsek trestně odpovědný,“ zlobí se Jaromír Pohlodek.

Někteří lidé se prý dokonce domnívají, že nemusejí kontrolovat komíny od plynových kotlů. „Ale stále platí, že vyvložkované komíny na plynová paliva se musí kontrolovat a čistit dvakrát do roka, na dřevo a uhlí nebo nevyvložkované komíny na plyn dokonce šestkrát do roka,“ cituje vyhlášku Pohlodek.