DISKUTUJTE DOLE POD ČLÁNKEM

Každá mise, které se Grmela zúčastnil, byla jiná. Rozdílné přírodní a životní podmínky, odlišná mentalita, různé pozadí rozbrojů. Nejdřív byl v Bosně a Hercegovině, pak v Libérii a před několika týdny se vrátil z Iráku. Během pár let toho viděl víc než jiný člověk za celý život.

První zkušenosti se zahraniční misí nasbíral na Balkáně už v roce 1997 jako pobočník velitele praporu. „V Bosně a Hercegovině jsem se prvně setkal s totálně zničenou zemí. Viděl jsem spoustu rozbořených domů, bídu a chudobu. Uvědomil jsem si, že si nemáme nač stěžovat, že existují lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř. Naučil jsem se vážit si domova,“ vzpomíná.

Později ho armáda vyslala k mezinárodnímu týmu pozorovatelů do Libérie, kde strávil rok 2006. Stal se očima a ušima Organizace spojených národů, která na zemi po desetileté občanské válce dohlíží.

„V minulosti se tam děla hrozná zvěrstva. Podle vyprávění místních obyvatel například zfetovaní mladíci se samopaly vtrhli do vesnice, uřezali starostovi hlavu a zahráli si s ní fotbal. Znásilnili ženy a z legrace jim uřezali ruce a nohy a táhli zase na jinou vesnici. Teď se musejí naučit žít beze zbraní. Proces transformace je velice složitý,“ říká Grmela.

Jeho úkolem bylo dohlédnout na to, zda se mír daří udržovat. Jak pracuje policie, zda mají obyvatelé dost vody, jak se chovají bývalí bojovníci, jaké jsou nálady ve společnosti, jak pracuje soudnictví, jaká je zdravotní péče, a v neposlední řadě doprovázel prezidentku na jednání.

Na vlastní oči ale viděl, že se situace zlepšuje jen pomalu. Namísto soudu rozhodovala rada starších. Lidé si čistili zuby v potůčku, do kterého zároveň močili. Promiskuita je zcela běžná, stejně jako úplatkářství. Přestože v zemi byly rozmístěné osvětové bilboardy, ukazující, že znásilňování, lynčování, nechráněný sex nebo pití nepřevařené vody je špatné, hluboce zakořeněné zvyklosti nelze jen tak vymýtit. I s tím se Grmela vyrovnával jen těžko.

První půlrok pobýval na západním pobřeží Afriky u oceánu v poměrně civilizovaném prostředí, druhý ve vnitrozemí v mnohem zaostalejším prostředí džungle. Největší osobní problém měl s vysokou vlhkostí a s nedostatečnými podmínkami pro hygienu. Hned jak vystoupil z letadla měl pocit, jakoby vlezl do sauny. „Srdce bušilo ostošest. Nemohl jsem dýchat. První noc jsem spíš několikrát omdlel, než že bych spal. K omytí sloužila trocha bahnité vody. Jednou jsem si do umývárny zapomněl vzít pantofle a hned jsem dostal plíseň, kvůli které jsem si z nohou strhával cáry kůže. Pokud jsem ráno nenašel v posteli krysí bobky, tak jsem byl klidný, že jsem měl moskytiéru dobře utěsněnou,“ popisuje těžké životní podmínky Grmela.

Přesto se krátce po návratu do České republiky začal připravovat na další misi. Dostal za úkol sestavit kontingent pro cestu do Iráku. Vybral si odborníky z Vojenské akademie ve Vyškově, kteří připravují vojáky pro českou armádu, ale i specialisty odjinud. Asistovali při výcviku irácké armády, pomáhali při přípravě osádek tanků a bojových vozidel pěchoty. Působili na základně Al Tájí nedaleko Bagdádu, která měla rozlohu větší než město Vyškov.

Zatímco v Africe trápila Grmelu vlhkost, v Iráku to zase bylo neuvěřitelné horko. „Ve špičce jsme naměřili téměř pětašedesát stupňů. Protože ale byl suchý vzduch, bylo to možná snesitelnější, než africké vlhko,“ porovnal Grmela.

Hlavní rozdíl oproti Africe však byl v poslání. Odráželo se to i ve vybavení vojáků. „Zatímco v Libérii jsme chodili beze zbraní, abychom deklarovali, že země je bezpečná, v Iráku jsme se mohli relativně bezpečně pohybovat jenom po základně. Mimo základnu jsme mohli vyjet jen obrněnými vozy odolnými proti minám. Měli jsme na sobě neprůstřelné vesty a samopaly,“ vysvětluje Grmela.

Z vojenské mise se vrátil v závěru loňského roku. Se svými zkušenostmi nejspíš nezůstane ve Vyškově příliš dlouho a zamíří zase do světa. „Rodina sice mou dlouhodobou nepřítomností strádá, ale to už je úděl vojáka. Musí jet tam, kam ho armáda vyšle. Teď je ale mým úkolem předat zkušenosti. Jako příslušník Institutu doktrín k tomu mám ideální podmínky,“ dodává Grmela.

O své zážitky z africké Libérie se podělí ve čtvrtek ve vyškovské v knihovně v devět hodin dopoledne. Přednášet bude nejenom členům akademie třetího věku, ale i všem ostatním zájemcům.