Pokorná původně chtěla vytvořit misku. „A vyšel mi kelímek nebo hrníček. Ale jsem spokojená. Měla jsem strach, aby se mi to celé nezbortilo,“ usmívá se žena.

Podle lektorky Šárky Rotterové z Olšan, která s keramikou intenzivně pracovala třináct let a nyní už se soustředí hlavně na vitráže tiffany, by se člověk, který si chce vyzkoušet práci s hrnčířským kruhem, neměl hlíny bát. „Jde o tvárný materiál, který umí poslouchat. Ale ze začátku ne, to si s vámi dělá, co chce. Zlom ale vždycky přijde. Člověk pochopí, co má dělat s rukama. Ta doba nicméně u každého trvá jinak dlouho,“ říká Rotterová.

Problém podle ní může mít i ten, kdo neřídí auto. K ovládání kruhu, na němž jsou dva pedály, je totiž potřeba mít cit v nohách. „Ze začátku se musí roztočit na plné obrátky. Při tvarování se naopak musí ubrat. A kdo neřídí, nemá nacvičené, co dělat s pravou a levou nohou. V autě je to stejné,“ vysvětluje výtvarnice.

Muzejní dílna nicméně nepřilákala jen dospělé, ale i děti. Těm tak Rotterová říká, co mají dělat nejen s rukama, ale právě i s nohama. Kdy přidat plyn a kdy naopak zvolnit.

Sourozencům Barboře a Štěpánovi Šindlerovým, kteří si hrnčířský kruh v sobotu také osahali poprvé, se díky tomu jejich díla vydařila. „Dělala jsem misku, teď ještě ze zbytků po ostatních vyrábím zvířátka. Ty si také nechám vypálit. Určitě se ráda zúčastním i další keramické dílny, baví mě to,“ svěřuje se Barbora, zatímco tvaruje šneka s rodinkou a kočku.

Dílnu muzeum uspořádalo k výstavě keramiky, která je právě k vidění ve velkém sále. Zapůjčenou ji mají z Muzea Těšínska a je koncipovaná jako haptická. „To znamená pro lidi zrakově a jinak postižené. Obsahuje i dotykovou část, kde si návštěvníci můžou ohmatat materiál a poznat tak, jak práce na keramickém výrobku pokračuje. Jak vypadá, když je výtvor v prvotní fázi, tedy jen ze surové hlíny. Pak když je poglazovaný, když se přidělá ucho ke džbánku. Výstava je doplněná ale i exponáty z Vyškovska, kde má keramika velkou tradici,“ popisuje výstavářka organizace Eva Dvořáková.

Akce má dvě části. Za tři týdny budou účastníci své sobotní výtvory polévat glazurou a případně i zdobit. „To je ale také docela obtížné, tak uvidíme, jak to dopadne. Nicméně do té doby jejich výrobky uschnou a vypálíme jim ji v peci, kterou jsme před časem pořídili. Díky tomu si také můžeme dovolit takovou akci pořádat,“ dodává Dvořáková s tím, že na jarní prázdniny muzeum chystá keramickou dílnu pro děti. Ale už bez hrnčířského kruhu.