Nálada je velmi příjemná. „Chceme, aby se turnaj odehrával v přátelském duchu. Ceny máme pro každého, ale jde spíš jen o drobnosti, takže velké soupeření ani hádky nejsou třeba. Navíc ten, kdo prohraje, si vybírá první. Ta nejlepší tedy může být jeho a spraví si tak náladu," vysvětluje netradiční rozdělování odměn jeden z organizátorů Jan Šíbl.

Noví přátelé

První turnaj v této karetní hře Krásenští uspořádali na Vánoce roku 2010. Setkal se s úspěchem, takže se rozhodli, že se příště můžou přihlásit i zájemci z širšího okolí. Další klání na sebe nenechalo dlouho čekat, konalo se zhruba za měsíc, poslední lednovou sobotu. A vznikla tradice.

Své síly tak poměřují nejen Krásenští, ale i hráči z Kunštátu, Pohořelic, Rychtářova i blízkého Lipovce a Podomí. „Třeba Kunštátští k nám jezdí pravidelně každý rok, a přestože se s nimi vídáme jen jednou ročně, právě na mariáši, tvoří se mezi námi pěkná přátelství," oceňuje Šíbl.

Pro nezasvěceného jsou pravidla mariáše poněkud složitá, má hned několik variant. Zjednodušeně, jak říká další z organizátorů Lubomír Richter, má pouze dvě pravidla. „Zaprvé se musí barvit. Musí se hrát barva, která je dole. A za druhé se musí přelízat, tedy vyhazovat vyšší karta. Smyslem je získat víc bodovaných karet – es a desítek," zasvěcuje Richter.

Před trojicemi hráčů je sedm kol. Každé má padesát minut. „Po dvou je na řadě oběd, pak následují další tři kola a svačina. Hra potom graduje, poslední dvě kola proti sobě zvlášť stojí navzájem ti, jimž se dařilo, a ti, kterým méně. Inspirovali nás k tomu šachy," popisuje Šíbl, který si mariáš také rád zahraje. Že je na turnaji v roli organizátora, mu ale nevadí. „Těší mě, že příchozím uděláme radost a že se jim u nás líbí," usmívá se.

Podle něj je v sále spousta lidí, kterým se podařilo jeden rok vyhrát a další prohrát, takže je těžké určit šampiona. Nebo šampionku. Nad stoly se totiž s kartami v ruce nesklánějí jen muži, dorazily hned tři zástupkyně něžného pohlaví. Mezi nimi je třeba Věra Benková z Krásenska. „Hraji už od sedmi let, k mariáši mě přivedli rodiče. Na turnaji jsem podruhé. Dnes mi ale vůbec nejde karta. Posledně to bylo lepší," není se svým výkonem příliš spokojená.

Samotný zakladatel tentokrát karty v ruce nedrží. Na svou myšlenku je ovšem stále pyšný. „Těší mě, že právě sedím už na pátém ročníku turnaje. Dnes jsem musel být v práci. Dorazil jsem tedy později a teď už musím jen pozorovat. Radit nemůžu. To by bylo proti pravidlům," zdůrazňuje Sabáček, který mariáš hraje od roku 1984. Naučil se ho na vojně.

Po osmi hodinách zápolení, několika litrech vypitého piva a pár vykouřených cigaretách se hra chýlí k závěru. Svůj titul z loňska s dvě stě čtrnácti body obhajuje Ladislav Přikryl z Vyškova. „V Krásensku jsem potřetí. Jak bych zdejší turnaj charakterizoval? Jedním slovem: nádhera. Karty hraji rád, ale ne pro peníze, důležitá je zábava. Hrával jsem už jako kluk. Ale mariáši se věnuji jen na turnajích. Ani před tímto zápasem jsem netrénoval," svěřuje se vítěz.

Den žolíka

Pánové ale nezapomněli ani na své drahé polovičky. Z Vánočního posezení, z něhož v podstatě vzešel mariášový turnaj, vznikla i další akce. Je jí MDŽ, tedy, jak v Krásensku všichni vědí, Mezinárodní den žolíka, který letos připadá na 7. březen. „Startovné je tácek buchet nebo jednohubek. Postupně z toho vzniklo takové zápolení mezi hospodyňkami, které se chtějí předvést. Vypadá to tady jako na báječném rautu," těší se na další akci Šíbl.

V Krásensku se ale baví i jinak, než jen sezením nad kartami. Už v neděli využili pořádné nadílky sněhu a vyrazili na další tradiční akci. Takzvanou Krásenskou stopu, tedy závody na běžkách.