Před smrtí se baron Přepyský ukrýval třicet let. Vrazi ho rozsekali

Panství v Ivanovicích na Hané zdědil Přepyský ve svých šestadvaceti letech po svém otci Janu Přepyském z Rychemberka. „Byl to nejmladší syn z rodu, který sahal až do patnáctého století. Zámek zdědil spolu s dluhem sto tisíc zlatých,“ uvedl ve své publikaci historik Emil Palásek.

KRUTÝ ZÁMECKÝ PÁN

Aby mladý Přepyský splatil dluhy, využíval přísných sankcí a trestů, které uvalil na služebnictvo. „Poddaní si stěžovali, že byly neúměrně přísné. Ivanovičtí dokonce několikrát poslali stížnost až k soudu,“ prozradila historička Jaroslava Říhová.

Baron ale předvolání nikdy nepřevzal a soudům se vysmíval. Faktem zůstává, že v době, kdy Přepyský žil, fungovala na ivanovické radnici mučírna, jejímž nejobávanějším nástrojem byl dřevěný osel s ostrým hřbetem a trestná lavice určená pro výprasky provinilců. Ze zápisů vyplývá, že tehdejší justice nástrojů v některých případech opravdu užívala.

Skrze tresty a chladný finanční kalkul se ale vzdělaný šlechtic dostal do černých čísel a ještě přikoupil statek Vícemilice.

Přestože žil spíše asociálním životem, ve svých devětatřiceti letech náhle začal připravovat svatbu. Jednadvacetiletou Karlu Charlotu z Moravce si vzal v brněnském kostele U svatého Jakuba. Hned po svatební noci se ale pár rozešel. Sňatek však úřady nikdy neanulovaly a Přepyský své ženě doživotně vyplácel měsíční rentu.

Důvodem náhlého rozchodu byla podle pověstí věštba, kterou si baron vyslechl od staré cikánky. „Údajně mu předpověděla, že zemře rukou rusovlasého člověka,“ osvětlila historička vyškovského muzea Renata Kotulánová. Karla z Moravce rusé vlasy skutečně měla.

BRUTÁLNÍ VRAŽDA

Poté se nechal zámožný šlechtic uzavřít ve své komnatě v prvním patře zámku. Z místnosti řídil zvedání padacího mostu, přivolával osobního myslivce zvoncem na věži a rozkazy vydával z okna. „Byl to podivín, který se až paranoidně bál smrti. Komunikoval jen přes malé okénko ve dveřích,“ upřesnila Kotulánová.

Ve svých uzamčených truhlicích ukrýval obrovské bohatství, které za svůj život nastřádal. Právě to mělo být hlavním motivem brutální vraždy, jejíž obětí se Přepyský ve svých osmašedesáti letech stal. „V pokoji byl zavřený s dogami, které jej hlídaly. Vrazi ale vypáčili dveře, šlechtice zabili a psy udusili,“ popsala Kotulánová. Peníze vrazi ukradli.

Podle Říhové byla baronova vražda zvlášť brutálním zločinem. „Lékařská zpráva z tehdejší doby hovoří o množství sečných ran vedených zezadu,“ řekla.

Jak Kotulánová dodala, totožnost vrahů se nikdy nepodařilo odhalit. „Doboví vyšetřovatelé mučili nějaké lidi, kteří byli z činu podezřelí, ale nikdo se nepřiznal,“ sdělila žena. Vyšetřovatelé podezřívali starého žida a baronova osobního myslivce, legendy také hovoří o skupině loupežníků.

Žádná šlechticova podobizna se nedochovala. Podle legend se ale nechal vyobrazit v sousoší svatého Floriána, jež dodnes v Ivanovicích stojí.

ADÉLA JELÍNKOVÁ