Na skautském táboře je už popáté, dosud žádný svého oddílu nevynechal. „Byli jsme jedni z mála, kterým do stanu příliš neteklo. Proto jsem si vzal mobilní telefon a peněženku a šel jsem pomáhat těm, kteří měli vytopené stany, promočené spacáky a matrace. Pak jsme čekali, co bude dál," vzpomíná Jarda s tím, že za několik minut dorazili hasiči.

To už si trochu oddechl. Děti ale ještě musely překonat most na příjezdové cestě k táboru, přes který přetékala voda. „Cesta v hustém dešti a silném větru byla dost obtížná. Terén byl dost promáčený i v okolí lesa, špatně se šlo. Byla prakticky nulová viditelnost. V potoku tekl tak silný proud, že most byl prakticky pod vodou a menší děti jsme museli přenášet. Kolem jsme slyšeli praskat stromy," tvrdí.

Přesto ho překvapil přístup jeho kamarádů, dokonce i těch nejmenších. „Jsou tu i školáci, kteří chodí teprve do druhé třídy. Nejprve někteří jen lítali všude kolem a brečeli. Dobře to zvládla i třeba jedna malá holka, která měla zrovna hlídku. Na podobném táboře s námi byla vůbec poprvé a byla v jídelně, když se zrovna zřítilo její zastřešení," připomíná Jarda.

Po chvíli ale podle něj všichni pochopili, že musí táhnout za jeden provaz. „Děti nepanikařily, šly v řadě, poslouchaly nás starší a díky tomu se všechno obešlo bez velkých komplikací nebo zranění," říká mladý skaut.

Také on si nedokáže představit, že by letní tábor skončil. „Určitě chci zůstat, přes noc to ještě nepůjde, ale pak se těším, že se do táborového dění zase vrátím," doufá Jarda.

Studnický tábor se nese ve stylu cesty kolem světa. „Každý den navštěvujeme různé země, stihli jsme ale zatím jen Rusko a s Jamajkou to padlo. Zrovna večer jsme totiž odcestovali letecky právě na Jamajku, ale přelet se nám jaksi nezdařil," usmívá se táborník.