Převrat přinesl svobodu, jinak se krade víc než dřív

Listopadový převrat dorazil do Vyškova zhruba s týdenním zpožděním oproti Praze. U jeho zrodu stál Jaroslav Vinický, který dal zkraje událostí k dispozici svůj volný dům, kde studenti i dělníci psali letáky. Ochotné k akci byly také tehdejší typické vlasaté máničky, tedy návštěvníci pohostinství u Kolejků. První občanské fórum pak založil František Baďuřík.

Pomáhali mu Jiří Monath, Bartoloměj Fréhar, Zbyněk Toman. Přelomová schůzka se konala pětadvacátého listopadu v Besedním domě, kde ustavili přípravný výbor. Druhý den dorazilo do Besedního domu zhruba padesát lidí a oficiálně založili fórum. „Ke všemu jsem se dostal v okamžiku, kdy bylo ustavené občanské fórum, jehož prvním mluvčím se stal Jan Machač. Šestadvacátého bylo v sále snad osmdesát lidí. Odhlasovali, že pojedeme s naší rezolucí za jihomoravským koordinátorem Jaroslavem Šabatou. Zároveň spontánně vznikaly ve fabrikách občanská fóra,“ vzpomíná Pokorný.

Vše pak směřovalo ke generální stávce sedmadvacátého. „Nebylo jednoduché zorganizovat manifestaci na námětí. Například aparaturu jsme ukrývali v přilehlých obchodech a instalovali na poslední chvíli. Výborným moderátorem byl Jiří Novotný. Následovala další fóra. Památné bylo to z prvního prosince s Bohuslavem Chňoupkem, tehdejším poslancem za vyškovský obvod. Nejprve ho měli komunisté, pak my. Jedno z fór navštívila herečka Milena Dvorská,“ pamatuje Pokorný.

Povznášející pocit měl hlavně z davů lidí, kteří byli ochotní účastnit se i přes obrovskou zimu.

„Některá fóra se pak konala v Dělnickém domě. Ta byla již tématická. Tehdy jsem učil na základní škole Purkyňova, a tak mi dali za úkol postarat se o školství. S Bohumilem Jančou jsme na Okresním národním výboru jednali o změnách ve školství. Nastala doba nových konkurzů. Občanská fóra nám dala doporučení, a na jejich základě jsme některé ředitele škol nově navrhli, jiní museli odejít, některé jsme v jejich funkcích potvrdili,“ vzpomenul Pokorný. Později řešil i problémy ve vysoké vojenské škole.

„Když přijel ministr obrany Luboš Dobrovský, vysvětlili jsme mu, jací zaprodanci Moskvy jsou ve vedení. Díky tomu bylo zrušené rozhodnutí senátu a někteří generálové museli odejít úplně z Vyškova,“ dodal Pokorný.

Po generální stávce a fórech v Praze byly i regionální autority nucené brát na „fóristy“ ohled. Hlavním vyjednavačem se stal Petr Machálek, který se stal druhým mluvčím vyškovského fóra. „První týdny existence fóra byly hektické. Lidé k nám chodili nejenom s politickými požadavky, ale i s osobními. Například jedna žena chtěla, ať něco uděláme s komínem od souseda, který jí kouřil do domu. Velký problém ale nastal, když Havel udělil obrovskou milost. To k nám chodili propuštěnci, ať jim zajistíme ubytování a práci,“ uvádí Pokorný.

V prosinci už byli lidé unavení. Nestačili plnit všechny úkoly, které na ně koordinační centrum v Praze nakládalo. Požádali proto o podporu osmašedesátníky Obrodu. „Udělali jsme dobře, neboť z jejich řad vzešel výborný přednosta okresního úřadu Pavel Vašíček,“ je přesvědčený Pokorný.

Jedním z úkolů bylo doplnění Federálního parlamentu členem fóra. Doporučili tehdy Bohumila Janču. Ten v prosinci 89 už volil prezidenta Havla.

Postupem doby se život začal vracet do starých kolejí, lidé se vraceli do práce. Nešlo dělat pořád revoluci. „Měl jsem výhodu, že jsem jako učitel končil brzy odpoledne. A tak jsem jako jeden z mluvčích hodně jezdil do Prahy na nejrůznější porady. Vracel jsem se uprostřed noci a ráno šel zase do školy. O víkendech jsem nebyl doma. Informace z Prahy jsem přinášel do Vyškova a začali jsme se pořádně starat o okres, jezdili jsme po vesnicích, pořádali volební mítinky,“ říká Pokorný.

Hlavním cílem občanského fóra bylo připravit společnost a dovést ji ke svobodným volbám. Volby dopadly drtivým vítězstvím fóra. Poté se mohlo rozpustit. „Jenže, to víte, proč utíkat od moci? Nastaly rozpory, zvláště okolo privatizace. Nakonec se fórum na jaře 1991 rozdělilo a zaniklo. Samozřejmě, že odkaz zůstal. Chopila se toho především ODS,“ popsal pozdější historii Pokorný. Ten se v roce 1993 stal ředitelem vyškovského gymnázia a vedl ho až do roku 2007. Odmítá však, že by funkci získal díky politice, vzešel z běžného konkurzu.

A jak pociťuje vyústění dvacet let po převratu. „Podle mého soudu to není žádná sláva. Vypůjčím si vyjádření Petra Pitharta. Korupce, klientelismus. Nejhorší je, že korupce propojila oba režimy, minulý i ten polistopadový a pro miliony lidí rozmazala rozdíly mezi nimi. Tehdy jsme si mysleli, že rozdíly budou záhy očividné, že většina lidí bude na straně listopadových změn. Ty miliony se však shodnou na tom, že dnes se krade mnohem více než dříve,“ smutní Pokorný.

Naopak hlavní přínos listopadu vidí ve svobodě. „Jen třeba to, že si mohu říci cokoli, vyjet kam chci, svobodu trhu, demokracii, pluralitní systém, plné obchody a další,“ uzavírá téma Pokorný.