Už sedm let objíždí města a obce po celé republice s šestnácti připravenými tématy. Neomezuje se historickými událostmi, ale účastníky bere také do světa klasické hudby nebo knih o Harrym Potterovi. „Mám ráda příběhy a hlavně souvislosti. Nic se nestane jen tak ze dne na den. Něco tomu muselo předcházet. Například když vyprávím o Založení Republiky, posluchači nebudou dvě hodiny poslouchat o 28. říjnu! Na to je mnoho jiných skutečných odborníků, za které se nepovažuji,“ přibližuje Šimková.

S ní je čeká výprava do historie, která začíná momentem, kdy Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku. „Nedlouho poté se totiž zrodil nápad osamostatnění se. Ale velmi brzy naši předkové zjistili, že to nebude vůbec jednoduché a že se nic nemá uspěchat. Celé národní obrození bylo potřebné k tomu, abychom byli připravení na založení vlastního státu,“ vysvětluje souvislosti.

Titanic zná dle jejích zkušeností opravdu každý především díky fiktivním příběhům. „Když jsem pročítala životopisy osmnácti set lidí, kteří na lodi opravdu byli, zůstala jsem v údivu, že to ve skutečnosti bylo úplně jinak. Opravdu nebyl nikdo tak zlý, aby nechal zamčené mříže v podpalubí, a s klidem se díval, jak se pár metrů od něj topí třetí třída. Fyzicky nebylo možné, abyste si jen tak šli z první třídy na návštěvu do třetí, a i kdyby se vám to snad podařilo, vůbec byste se spolu nebavili, protože propast mezi vámi ve společenské hierarchii je tak obrovská, že byste pohrdali jeden druhým,“ říká spisovatelka.

Výcvik armádních rekrutů ve Vyškově.
Ve Vyškově nastupují k výcviku armádní nováčci. Podívejte, co je čeká

Přibližuje lidem, jak to bylo doopravdy, a vyvrací nesmyslnou teorii, že pravda nikoho nebude bavit. „Víte o tom, že na Titaniku se utopil skutečný autor Hercula Poirota i živý vzor profesora Higginse z Pigmaliónu, nebo že tam málem zahynul slavný tenista, který vyhrál olympijské zlato? O tom všem vyprávím a zvu vás, abyste si to poslechli,“ upozorňuje spisovatelka.

Moc dobře si pamatuje svá studia na vysoké, kdy chodila na dvě přednášky. „Jedna by byla úžasně zajímavá, ale pan profesor seděl celou dobu bokem k nám a jen četl monotónně text,“ vypráví Šimková.

Tehdy podle ní všichni usínali. „Pak to byla neskutečně obsahově nudná přednáška, jejíž vyučující však u povídání byl schopný říkat úžasné vtipy, jednou nám i vyskočil na stůl, a vždycky z hodiny udělal show. Vůbec si nepamatuji, o čem mluvil, ale na jeho hodiny jsem se opravdu těšila. Oba pánové mě naučili, jak přednášet a jak naopak nepřednášet. Nesnáším čtení textu, takže všechno říkám jen spatra, nechybí větší či menší dávka vtipu podle vážnosti tématu, protože já sama si nepamatuji jména a letopočty, nezahlcuji jimi ani svoje posluchače,“ uznává.

Volbu témat ovlivňuje její rodiště. „Křenovice se nachází na okraji slavkovského bojiště a patřily do panství rodu Kouniců. Hned se z toho vyvinuly přednášky o Marii Terezii a Napoleonovi. V případě druhé besedy se dokonce převlékám za hraběnku Marii Eleonoru, která se na zámku ve Slavkově narodila, provdala se za kancléře Metternicha a žila v Paříži v blízkosti francouzského císaře deseti let,“ popisuje Šimková.

Pálení čarodějnic u rybníka Kačenec se zúčastnilo na devět stovek lidí.
Rekordní účast: podívejte se, jak u Kačence ve Vyškově pálili čarodějnice

Upřednostňuje zajímavé příběhy před daty. Co se dozvěděla při studiu k jedné přednášce, využije při další. „Díky tomu na sebe i krásně navazují: Princezny v osmnáctém století vám přiblíží skutečný život na zámku, takže až budu vyprávět o Marii Terezii, představíte si, co všechno zakoušela jako šlechtična. Povídání o ní končí francouzskou revolucí, na kterou navazuje přednáška o Napoleonovi. Obě témata pak vyústí v Založení Republiky a širší souvislosti pak najdete v doplňujících přednáškách o Objevitelích, Koledách a Státních hymnách,“ přibližuje spisovatelka.

Každé povídání doplňuje dobovým kostýmem, hudbou, která se v té době skládala, připomenutím, jaké knihy tenkrát lidé četli, jaké stavby a vynálezy už byly na světě, nebo co se dělo za hranicemi. Příprava nové přednášky trvá od tří týdnů do půl roku. „Každý rok hledám alespoň dvě nová témata, která se pojí k nějakému výročí, novému objevu, nebo si je vyžádali sami posluchači. Hlavní je, aby to bavilo mě a měla jsem z toho radost. Pak budou nadšení i diváci,“ dodává Dana Šimková.