Můžete závod trochu víc představit?
TFA, v překladu Nejtvrdší hasič přežívá, je záležitost velmi rozšířená ve světě. Například ve Spojených státech. A má hodně modifikací. Ta klasická je rozdělená do čtyř úseků, zahrnuje různé silové disciplíny. Na závěr zpravidla bývá výběh do nějaké výškové budovy. Je to hodně náročné.

Jak vypadala soutěž v Německu?
Měla klasicky čtyři úseky. Vždycky se běží v celém zásahovém obleku s dýchacím přístrojem. V prvním úseku jsme museli rozmotat osm hadic, dvě smotat a uložit je do boxu. Druhý je nejsilovější. Vyběhnete, přiboucháte šedesátikilové závaží ke kolejnici, táhnete osmdesátikilovou figurínu zhruba osmdesát devadesát metrů. Přenesete závaží a musíte zdolat na laně třímetrovou bariéru. Třetí úsek obnáší mimo jiné postavení žebříku a vynesení dvou patnáctikilových barelů do třetího patra. Čtvrtou disciplínou jsou schody. Tady šlo o to vyběhnout patnáct pater evakuačního schodiště nemocnice. Schodů bylo asi tři sta a docela příkrých.

Co pro vás bylo nejnáročnější?
Nejsem úplně vytrvalec, takže schody. Kupodivu jsem ale zaběhl třetí nejrychlejší čas ze všech závodníků.

Za jak dlouho jste ty čtyři úseky zvládl?
Za pět minut a čtyřiapadesát sekund.

Jak moc jste si před závodem věřil?
Tajně jsem doufal. Ale ze sto padesáti závodníků bylo asi osmdesát, kteří se tomu věnují opravdu naplno, berou to jako profesionální sport.

Celý rozhovor si přečtete v pátečních Vyškovských novinách.
Dozvíte se například i to, jaké opravy přes letní prázdniny plánují školy ve městech na Vyškovsku.