„Přehrada se začala stavět v roce 1969, dokončená byla o tři roky později. V roce 1975 pak byla předaná k trvalému užívaní. Jejím účelem je nejen zachycení povodňových vln, ale především zásobování pitnou vodou oblasti Bučovic, Slavkova u Brna a průmyslové části Vyškova. Byla projektovaná pro odběr sto dvaceti litrů za sekundu. Ale po zrušení jedněch z největších odběratelů, cukrovaru a zbrojovky ve Vyškově, dnes vodu dodáváme víceméně už jen do Bučovic a Slavkova," ujímá se slova hrázný Martin Střelec.

Jako rezervoár

Pro Vyškov pak slouží jako rezervoár. „Pokud vyschnou podzemní vrty, kterými je zásobený, stačí přepojit potrubí a voda bude dodávaná z přehrady," vysvětluje. Jeho slovům naslouchají desítky uší. Za sebou má jednu přednášku, před sebou ještě alespoň dvě. Konají se vždy v celou hodinu.

A další zvědavci se neustále hrnou. „První a dodnes poslední Den otevřených dveří se v Opatovicích konal v roce 2012. Tehdy na přehradu zavítalo přes sedm set lidí," připomíná mluvčí podniku Gabriela Tomíčková. Ten letošní, soudě podle dalších udýchaných zvědavců, kteří právě zdolali pětatřicetimetrové převýšení, bude minimálně stejně úspěšný. Dorazila například rodina Ivo Gregora. „Přijeli jsme na kolech, pojali jsme to rovnou jako příjemný výlet," usmívá se. Bydlí v Opatovicích, proto prý chtěl zjistit podrobnosti o nedalekém vodním díle. Těch se dozvídá víc než dost. Třeba, že se celá vodní nádrž rozkládá na dvaasedmdesáti hektarech a je dlouhá dva a půl kilometru.

Skládá se ze tří hlavních prvků: odběrné věže, štoly spodních výpustí se strojovnou a hráze. Ve věži jsou dva ze tří uzávěrů. Ty musí mít kvůli bezpečnosti každá přehrada. Věž je dutá, se dvěma šachtami, kterými pracovníci Povodí zajišťují revize a opravy. „Jsou v ní i dva kompresory, které v zimě provzdušňují hladinu v jejím okolí. Dřík nesmí zamrznout. Led může poškodit železobetonovou konstrukci," vysvětluje hrázný.

Zcela na dně je na dřík napojená revizní štola s potrubími, která je dlouhá přes sto metrů. Vede do strojovny v patě hráze. Nachází se v ní třetí uzávěr, který je ovládaný elektromotorem. „Ten do stanoveného maximálního odtoku čtyř a půl kubíků za sekundu otevře uzávěr do dvou minut. Pokud vypne elektřina, což se při povodních stává vždy, přijde na řadu ruční pohon. Což trvá devadesát minut," dodává pro zajímavost.

Gregor je spokojený. „Výklad hrázného se mi líbil. Je vidět, že ví, o čem mluví," chválí v závěru přednášky.

Bude modernější

To už se ale celá skupina odebírá na průzkum věže. Právě tam se, podobně jako do strojovny, člověk jen tak nepodívá. „V obou jsem byl poprvé. Sice to zase až tak akční nebylo, ale rozhodně je dobré vidět, jak to tam funguje," říká další z návštěvníků Hynek Dvořáček. Ten dorazil i se známými. „Zajímalo mě, jak to tady nyní vypadá a jak to chodí v zázemí. Když se ještě mohlo na hráz, chodili jsme sem na procházky. Je to zajímavá lokalita," hodnotí obyvatel Dědic.

Přístupnost hráze a okolí je to, co zajímá mnohé příchozí. „Bude na ni po rekonstrukci znovu možný přístup?" ptá se jeden z posluchačů hrázného, který zrovna vysvětluje, v čem bude plánovaná modernizace, která má zvýšit jeho bezpečnost, spočívat. „Zákaz vstupu bude myslím platit pořád. Lidé na ni zavítají jen při podobné akci, jako je právě tato," uzavírá Střelec.