A opět se potvrzuje otřepané pravidlo nedávat na první dojem. U příjezdové cesty ve směru od Bohdalic totiž parkuje jen kvarteto osobních aut, takže se moje obavy o skromné obecní akci začínají pomalu naplňovat. Jenže další desítka aut stojí nedaleko rybářské chaty a vzápětí přijíždějí další.

Nejen Kozlanští

Kozlanská setkání prostě táhnou. „Akci pořádáme už deset, možná dvanáct let. Lidé chodí, hodně i přespolní. Akce má zvuk. A není to pouze o makrelách, ale i o klobásách z udírny, specialitách z kotle, dobrém pití a skvělé atmosféře," chlubí se předseda občanského sdružení Rybářský kroužek Kozlany Bohumil Masařík.

Od vedlejšího kotle, ve kterém se vaří ovar, už naplno uniká pára. „Z vesnic zabijačky pomalu mizí, o ovar je tak vždycky obrovský zájem," pokyvuje předseda.

Kozlanští přišli ale hlavně kvůli dravé mořské rybě. Další várku už rybáři pečlivě nasolují. „Lidé prostě makrely chtějí. Volají předem, jezdí k nám i z okolí, ze Slavkova i z Vyškova. Mnozí jen přijedou, dají si jednu makrelu u stolu, dalších osm hodí do kabely a zase jedou," tvrdí hospodář kozlanských rybářů Ladislav Lozrt.

K prodeji jsou připravené rovné dvě stovky makrel. „Myslím, že jednou jsme jich prodali asi sto sedmdesát. Uvidíme, jaký bude zájem dneska," vzpomíná Lozrt.

Mezitím přichází už asi čtvrtý nedočkavec se stejnou otázkou, kdy už bude další várka makrel hotová. Nedivím se, vůně rybího masa je lákavá. A celé kozlanské setkání má alespoň podle počtu návštěvníků hodně slušnou pověst. „Je tu příjemně. Lidé si dají dobré jídlo a pití, sejdou se se spoustou známých, zatancují si. Podobné akce jsou potřeba," podotýká návštěvnice Jaroslava Kopečková z bučovických Vícemilic.

Své hudební nástroje už pomalu ladí dechová kapela Kozlovka. Vypadá to, že malý capart bude prvním tanečníkem, který se osmělí vstoupit na taneční parket. „O hudbu se tady vždycky staral pouze harmonikář. Taneční parket s trojicí muzikantů jsme připravili už loni na zkoušku. Osvědčili se, a tak budou rozdávat radost i dnes večer," tvrdí Lozrt.

Hladové návštěvníky s tácky v rukou ale zatím víc zajímají konečně hotové makrely. „Dělá se celá ryba napíchnutá na kolku. Opéká se zhruba pětatřicet až čtyřicet minut, samozřejmě podle velikosti a toho, jak moc se pod ní topí. Pouze se nasolí, základem je dobré potírání. Z čeho je ale neprozradím. Vymyslel jsem si ho sám," tají recept marinády hospodář.

Podle vůně nicméně ve šťávě na potírání převládá pivo. „Česnek to ale nevidělo," upozorňuje vzápětí Lozrt.

Mezitím chodí další návštěvníci, podle rybářů čas místních teprve přijde. „Tohle jsou hodně lidé z okolních vesnic, místní přijdou až tak úderem osmé hodiny večerní. Objeví se tady tak dvě stě padesát lidí," odhaduje Lozrt.

Pochvalná diskuse nad chutí opékané ryby se zrovna odehrává u jednoho ze stolů. Pochvaly přicházejí ale i z těch nejvyšších míst. „Musím jenom chválit. Kdykoliv potřebujeme na nějaké obecní akci jejich pomoc, můžeme se na ně spolehnout. Jak rybáři, tak hasiči zaslouží velké díky, navíc se sami nikdy nepochválí," usmívá se a děkuje zároveň kozlanský starosta Karel Pospíšil.

A dozlatova zbarvená makrela, kterou jsem dostal na cestu? Samozřejmě výborná.