Přehlídku letošních pálenek nachystal i rychtářovský Moped team. I když šlo teprve o první ročník, sešly se vzorky ze širokého okolí. „Své pálenky nám přinesli kromě místních i lidé ze Slavkova u Brna, Kvasic, Bukoviny nebo Pístovic. Prostě napříč okresem,“ vypočítává místa hlavní organizátorka koštu Lenka Hušková.

Koštování je samozřejmě anonymní, každý vzorek dostal při přihlášení své číslo. „Ona je jediným člověkem, který v dědině ví, kdo který vzorek přinesl. Navíc je abstinent a žena, takže je to v dobrých rukou. Až sečteme hodnocení, přiřadí k číslům zase jména,“ dodává další člen Moped teamu Daniel Ritter.

Vzorků se nakonec sešlo šestačtyřicet a organizátoři je rozdělili rovnoměrně na pět stolů. U nich už sedí degustátoři z řad místních i přespolních. Chybět nemůžou majitelé soutěžních vzorků. „Z každého stolu postoupí do finále dva vzorky slivovice a jeden vzorek pálenky z jiného než modrého ovoce. Teď můžou hodnotit všichni, ale ve finále mezi sebou o vítězi rozhodnou jen ti, kteří mají na koštu svůj vzorek,“ vysvětluje Ritter.

V přísálí pak stojí stoly s domácím zelím. „Každý, kdo má zájem ohodnotit zelí, má možnost vyplnit degustační lístek. Dnes se nám sešlo pět vzorků, z nichž na závěr vyhlásíme tři nejlepší,“ doplňuje pravidla dalšího klání Stanislav Vévoda.

U všech stolů se živě diskutuje nad kvalitou přinesených vzorků. Jinak tomu není ani u stolu číslo čtyři. „Z těch devíti vzorků jsou tak dva dobré, jinak nic moc. Víc se nás tady shodlo nad tím, že dobrá je osmapadesátka. Jde o to eliminovat ty vzorky, které na to nemají. Ze švestek je samozřejmě to nejlepší,“ vykládá Petr Dvořák.

„Vím, který vzorky jsem měl u stolu v semifinále, takže ve finále se zaměřím na jiné, abych mohl porovnat,“ osvětluje svoji taktiku na koštu Pavel Dvořák. Shoda jmen je prý čistě náhodná. Kromě příjmení však oba muže spojuje účast jejich pálenek v dnešním koštu.

„Přitom loni bylo dost ovoce a řeko by se, že se to musí každému podařit. Ale není to pravda. Je tu velký chuťový rozdíl,“ přidává svůj názor Pavel Kuchtíček.

Blíží se pátá hodina a do sálu začíná své nástroje stěhovat cimbálová muzika Denica ze Šardic. Daniel Ritter mezitím ukončuje první kolo hodnocení a vyzývá k odevzdání degustačních lístků.

Pálenky, které postoupily do finále se řadí na stolech uprostřed sálu a kolem nich během okamžiku tvoří kolečko hodnotitelů. „Čtyřicítka voní opravdu hezky. Osmapadesátku jsme si napsal jako základ.“ „Nejdřív jsme ochutnal žluté, teď jdu po modréch,“ ozývají se názory hodnotitelů.

Někteří se však očividně musí v roce 2012 pokusit o reparát a přípravě kvasu věnovat větší pozornost. „Pak budu potřebovat dvaapadesátku, protože tu si naleju do ostřikovačů,“ zni jasný verdikt.

Finálové kolo už se hodnotí za zvuku cimbálu, houslí, klarinetu a zpěvu lidových písní. Za pódiem pak pořadatelé promítají prezentaci o blahodárných účincích slivovice.

Plánované vyhlášení výsledků se trochu opožďuje. Jejich sčítání zřejmě není tak jednoduché. Při cimbálu to ale nikomu nevadí. Celý sál se točí v jednom kole.

Nastává chvíle vyhlášení. „Teď je čas říct si, koho bylo to ředidlo a další poznámky, které jsme na lístcích našli,“ snaží se chvíle napětí Daniel Ritter trochu odlehčit. Nejdřív však pořadatelé vyhlašují nejlepší zelí, které připravila Stanislava Vévodová. „Takže už víme, kam chodit na zelí,“ dodává Ritter.

O tom, že nejlepší pálenka je opravdu z modrého, potvrzují i výsledky rychtářovského koštu. Pravé slivovice obsazují všech deset prvních míst. Vítězné vavříny si nakonec odnáší do Letonic František Henrich, který soutěžil se vzorkem 53.

Poslední cena zná svého majitele a ke slovu přichází opět cimbálová muzika. Do tance a zpěvu se zapojuje většina přítomných. Do varu všechny přivádí písničky, které by si s cimbálovkou jen málokdo spojil, namátkou třeba Na staré Mohelně, na státní hranici; filmovou Já s písničkou jdu jako ptáček a s příchodem jara trochu netradiční Vánoce, Vánoce přicházejí.

To už přicházejí i lidé, kteří původně o košt neměli zájem a chtějí si jen zatancovat nebo poklábosit při cimbálu se sousedy. „Organizátorům musím poděkovat za jejich snahu a jak se o to tady postarali. Myslím, že jsme založili další tradici,“ podotýká předseda Moped teamu Jiří Ambros, který první rychtářovský košt zelí a pálenek celé odpoledne zpovzdálí pozorně pozorně pozoroval.