Koho by však zajímala, stačí se jen zeptat. Podnětů pro dotazy je přitom hodně: přesněji celý stůl, na který vysázela vážanská sběratelka cukrů Stanislava Halamková něco ze své úctyhodné kolekce. „Ke sbírání cukrů jsem se dostala díky výjezdům na vodu, které jsme podnikali se skauty ze Slavkova u Brna. Při cestách jsme sbírali cukry do plastových šroubovacích lahví, aby se nenamočily. Jeden rok jsme ale nesehnali lodě a další rok pak přišly povodně. Každopádně cukrů ve sbírce nějak nabylo a já si začala všímat, kolik existuje různých druhů, jaké nápisy mají na sáčcích, v jakých různých barvách se dají sehnat," říká na úvod Halamková.

Přes deset let

Pak jí kamarádka odkázala na jednu svou známou, která už cukry sbírala. „Tu jsem zkontaktovala a od roku 2004 jsem členkou Klubu sběratelů cukru," doplňuje žena.

Klub byl kdysi součástí Klubu sběratelů kuriozit, ale v roce 2001 se odtrhl a založil samostatnou sekci. „Nyní je nás asi sto čtyřicet. Dvakrát ročně se scházíme na burze, jedna je česká, druhá mezinárodní, a tam si cukry vyměňujeme. Jeden z mých nejcennějších kousků je třeba kostka cukru z Tibetu, kam kdysi zavítala jedna sběratelka a koupila pro nás všechny celou krabici," poznamenává.

Nejstarší cukr, který má, je potom ze Slavkovského cukrovaru, který je už pětadvacet let zavřený. „Sáčky se skladují ve fóliích, které se vkládají do tlustých šanonů. Takových mám dnes dvaadvacet," ukazuje Halamková s tím, že dohromady vlastní asi deset tisíc cukrů.

Mezi přítomnými to vyvolá obdivný šum. Přesně v něco takového nejspíš doufala vážanská předsedkyně výboru pro kulturu a školství Ludmila Pilátová, která novou akci uspořádala. „Na vesnici je spousta lidí se zajímavými sbírkami nebo koníčky. Byla bych ráda, aby se o nich ostatní dověděli. Ke všemu zima je taková mrtvá sezona, tak jsme se rozhodli ji oživit ochutnávkou čaje a přizvat si k tomu sběratelku cukrů se přímo nabízelo. Na výběr máme nejrůznější druhy čajů: černé, zelené, dětské, a jelikož je po Vánocích, tak i žaludeční," usmívá se Pilátová.

A hned zve na pečený čaj. „Docela mě překvapilo, že mnoho zdejších nevědělo, co to pečený čaj je. Není na tom nic složitého, jde vlastně o sezonní ovoce zpracované pečením," popisuje, když zalévá dvě lžičky brusinek. Výsledek je vynikající.

Někteří ale raději zůstávají u osvědčených druhů. „Nejraději vyhledávám mátový nebo klasický ovocný čaj. Mátu si i pěstuji a suším sama," prozrazuje návštěvnice Lenka Frýbortová.

Zájem o ochutnávku je nečekaně velký. Někteří z pozdě příchozích si už nemají kam sednout. „Návštěvou jsme příjemně překvapení. Jsou tu i lidé z okolí, někteří přijeli třeba až z Brna. Rozhodli jsme se uspořádat ochutnávku v těchto menších prostorách s tím, že lidé budou postupně přicházet a odcházet, což se také děje. Smyslem není nic jiného, než aby se potkali, popili čaj v příjemné atmosféře a dověděli se ke všemu něco málo o čajích a cukru. Například to, že cukr je jedinou potravinou s neomezenou expirační dobou," poukazuje starosta Vážan nad Litavou Václav Matyáš.

Příští rok by se lidé při podobné příležitosti měli sejít v hospodě znovu. Pravděpodobně se ale tematika stočí k jinému oblíbenému nápoji. „Opakovat akci určitě chceme, ale s menší obměnou. Příště bychom se mohli zaměřit třeba na kávu," plánuje Pilátová.

To by se zamlouvalo například návštěvnici Frýbortové. „Jsem z podobných akcí vždycky nadšená. Naštěstí se toho u nás neděje málo. Naposledy se mi líbil třeba sváteční pochod okolo Vážan," vzpomíná a oceňuje.