DISKUTUJTE DOLE POD ČLÁNKEM

Oči na stopkách a chůze připomínající tanec mezi vejci. Kvůli psím exkrementům někdy ani procházka, která má člověka uvolnit od starostí, není žádný med. Nejen ve městech. Tento problém už trápí i lidi na dědinách.

Stačí se projít třeba některými lokalitami Habrovan nebo Hamilton či jiných vesnic. Výkaly jsou všude. Představa venkova jako místa pro pobíhání naboso v trávě bere za své. Zato pracovníky obcí, kteří musejí vzít do ruky motorovou kosu na trávu, už teď oblévá studený pot.

Ačkoliv měl na vesnici vždycky téměř každý svého psa, nechutné trable s páchnoucími exkrementy v trávě podél cest tam nikdy nebyly. Na venkov je přinesli až přistěhovalci z měst. Třeba v Habrovanech je to problém pouze tam, kde vznikly novostavby, jež obsadili novousedlíci. „Je to hrozné. Výkaly jsou všude. Například jeden člověk tu má obrovského psa, pochopitelně po něm neuklízí,“ potvrzuje obyvatelka obce, která chtěla zůstat v anonymitě. Redakce Vyškovského deníku Rovnosti její jméno zná.

V Habrovanech kvůli problémům se psy vznikají různé konflikty mezi starousedlíky a přistěhovalci. „Jeden místní už majiteli psa řekl, že ty výkaly posbírá, naředí vodou a vylije mu to na barák. Dost na sebe řvali,“ líčí žena.

Vrásky na čele má z nepořádku v obci habrovanský starosta Radoslav Dvořáček. „Problémy jsou s lidmi, kteří se do obce přistěhovali. Nejsou to žádní chudáci. Pocházejí z měst a venčí tak, jak byli zvyklí tam. Což je samozřejmě hrůza. Někteří tu nemají psy přihlášené, jeden nemá ani trvalý pobyt v obci, psy nemá přitom přihlášené ani v Brně. Není na něj metr,“ povzdechne si habrovanský starosta.

Obec se snaží na nezodpovědné chovatele apelovat v rozhlase. Navíc zastupitelstvo schválilo nákup speciálních odpadkových košů se sáčky. Cena? Jeden koš vyjde na čtyři až pět tisíc. Radní zatím nevědí, kolik jich bude potřeba.

Nejde přitom pouze o problém Habrovan. Stačí zvednout telefon a to samé vyprávějí i starostové dalších obcí Vyškovska. „Potíže s psími výkaly jsou všude. Nás nevyjímaje,“ říká starosta Heršpic Jiří Ziegler. Stejné zkušenosti má třeba i otnický starosta Pavel Prokop. Pejskaři si v Otnicích oblíbili k venčení okolí sportovního areálu. Recept je jediný. Apelovat na lidi místním rozhlasem, na zastupitelstvech i osobně. Na někoho to platí, na někoho ne.

Problémy s exkrementy ale ještě nejsou tím nejhorším, co lidé nezvládající své mazlíčky do vesnic přinesli. I Vyškovský deník Rovnost několikrát informoval o případech, kdy pes někoho pokousal, často opakovaně. Třeba v Boškůvkách nebo právě Heršpicích. Nepříjemnou zkušenost s tím má i habrovanský starosta. Pokousal ho zaběhnutý vlčák. „Byla u toho i policie, nic neudělali. V nemocnici mi museli šít ruku. Pes nebyl očkovaný. Zabýval se tím veterinář, pochybuju, že se majiteli něco stalo,“ popisuje Dvořáček.

Psi přitom utíkají dál. „Je tu rodina, mají čtyři pitbuly. Už dvakrát jim utekli a pobíhali zcela volně po dědině,“ říká rezignovaně habrovanský starosta.

Po podobných zážitcích ovšem nesmí trpět nějakou fóbií ze psů. Kdo by chytal zaběhnutá zvířata po návsi, když s výjimkou Drnovic žádná obec v okrese nemá na vlastního strážníka? „Jakmile se zaběhne nějaký pes, který nikomu z obce nepatří, musím vzít rukavice, chytit ho a odvézt autem do útulku. Kdo jiný by to dělal?“ ptá se Ziegler.

Pokuty ani obecní vyhlášky podle něj věc neřeší. Správní řízení na úřadech pověřených obcí se táhnou dlouho a provinilci vesměs vyváznou se směšnými pokutami. Jedinou pákou jsou tak poplatky za psy. V Habrovanech je už zvýšili o padesátikorunu na sto padesát korun za jednoho psa. Za dva už se platí dvě stovky a za každého dalšího totéž.