Přímo však nikdo svou neochotu uklízet nepřizná. „Já exkrementy uklízím, děláme to tady skoro všichni. Jinak by to nešlo, vždyť je tady tolik psů, že bychom pak neměli kam šlápnout. Jen v jednom domě mají majitelé takové velké psy, a po těch moc často neuklízí,“ řekla důchodkyně z Palánku, jméno však uvést odmítla.

Za anonymitu se schovávali i další pejskaři. Přestože v trávě poblíž vchodu do zámecké zahrady leželo výkalů hned několik, všichni oslovení svorně vrtěli hlavami, že jejich pes by to tedy určitě neudělal. „Já po svém psu samozřejmě uklízím vždy,“ tvrdila asi třicetiletá žena, stejně jako padesátiletý muž. Výsledky ankety tomu však příliš neodpovídají. Spíše se zdá, že na přímou otázku někteří lidé radši zalžou.

Město z této situace přílišnou radost nemá. „Není to úplně příjemné zjištění. Ze sto třiceti lidí, kteří dosud odpověděli, pravidelně uklízí jen šedesát lidí. Sedmatřicet neuklízí nikdy, třiatřicet jen občas. Na druhou stranu je aspoň dobře vidět, že lidé skrytí za anonymním hlasováním řeknou pravdu,“ podotkla vyškovská mluvčí Dana Bednářová.

Výkaly v ulicích jsou přitom podle ní problém, který nezmizí s jarním úklidem. „Po zimě, když roztaje sníh, je to samozřejmě vidět nejvíc, ale je to celoroční problém. Město rozmisťuje sáčky i koše, je jen na lidech, jestli udělají ten jednoduchý pohyb a po svém psu si uklidí,“ dodala Bednářová.

Úklid zajišťují Vyškovské služby. „Ročně rozmístíme do třiceti schránek na papírové sáčky asi pětasedmdesát tisíc sáčků. Pokud se lidé vymlouvají, že nemají v okolí speciální koš, kam by exkrementy hodili, tak se vymlouvají zbytečně. Házet je totiž mají povolené do jakéhokoli koše na odpadky,“ upozornil ředitel Vyškovských služeb Michal Koutník.

Právě s podobnými výmluvami se často setkávají strážnici vyškovské městské policie. „Velmi často tvrdí, že to nesebrali, protože se zrovna rozhlížejí a hledají koš nebo sáček, protože si ho zrovna zapomněli doma,“ podotkl velitel vyškovských strážníků Petr Sedláček.

To se však podle něj děje, jen když jsou strážníci poblíž. „Je to těžké, protože když lidé vidí strážníka v uniformě, tak to po psu samozřejmě seberou. Jakmile však není uniforma v dohledu, už je to nezajímá,“ povzdechl si Sedláček.

Sám se o tom přesvědčil už několikrát. „Například vím o muži, který chodí venčit psa do Kostelní ulice. Když jsem tam šel v uniformě, vždycky to sebral. Jak jsem tam však šel v civilu, on se rozhlédl, strážníka neviděl, tak dělal jako by nic a klidně i se psem odešel, aniž po něm uklidil,“ popsal jeden z případů Sedláček.

Za neuklízení po svém psu můžou majitelé dostat blokovou pokutu ve výši až tisíc korun. „Vymáhá se to však těžko. Jak jsem říkal, když vidí strážníky, tak si lidé uklidí. Ale hledat původce výkalu na chodníku, to je prostě nereálné,“ dodal Sedláček.