Při letošních Napoleonských dnech totiž město slaví připomínku dvou set let od velkého střetnutí Francouzů a Rusů. Ne každý návštěvník města o tom ovšem ví, a tak jsou reakce některých poněkud překvapené. „Městem jsme jen náhodou projížděli a chtěli jsme si prohlédnout zámek. Jakmile se kolem nás začali pohybovat vojáci, byli jsme v první chvíli v šoku. Ale bylo to překvapení příjemné, škoda že jsme nepřijeli o něco dřív," směje se například Hana Pružinová.

Rekonstrukci bitvy předchází živá přehlídka sil francouzské armády. Už podle letmého pohledu se zdá, že tři stovky vojáků, které slibovali organizátoři, skutečně dorazily. Mezi nimi je i Karel Dvořák, který hraje roli jednoho z francouzských důstojníků. „Před chvílí pršelo, ale počasí se naštěstí umoudřilo. Je to dobře, protože v dešti by vlhnul střelný prach a to by byl problém," vysvětluje Dvořák.

Hodinová bitva

Na řeči už však nezbývá moc času. Musí totiž vést své vojsko do boje, ven ze zámecké zahrady na pěšinu k hradbám. Následný téměř hodinový střet je dramatický a hlavně v pravém slova smyslu ohlušující. Hlasité rány z pušek se ještě dají vstřebat, ale četné výbuchy z kanónů otřásají areálem s chvílemi až nepříjemnou intenzitou. „Chápu, že to k podobným událostem asi patří, ale musela jsem nakonec všechno pozorovat z větší dálky, začínala mě bolet hlava," podotýká Lucie Výborná, která bitevní vřavu sleduje se zájmem, ale opatrně.

Není sama. V krátkých chvílích klidu zbraní je totiž na bojišti slyšet dětský pláč a psí vytí. „Brali jsme to tak, že si uděláme pohodový rodinný výlet, ale teď je nám s manželkou jasné, že jsme se trochu přepočítali. Celkově se nám tady líbí, ale jestli příští rok přijedeme zase, tak jedině sami," říká mi Petr Haluza, který s sebou kromě manželky vzal i malé dítě a jezevčíka.

Většina lidí to však bere sportovně. Je jim jasné, že válka prostě tichá být nemůže. „Já dělám to, co vždycky při sledování ohňostroje. Stačí pootevřít ústa a tlak v uších se vyrovná," nabízí řešení postarší dáma.

Velmi spokojený je například Jan Novák z Prahy, který na slavkovské Napoleonské dny přijel už potřetí. „Na rány jsem si už zvykl a vůbec mi nevadí. Řekl bych, že letošní ročník je vůbec nejpovedenější," pochvaluje si muž.

Také Josef Vrba si akci chválí. „Ve Slavkově u Brna jsem poprvé, ale už jsem se několika podobných akcí zúčastnil. Takže můžu s čistým svědomím říct, že se mi tady líbí a je to velmi dobře zorganizované. Já jsem sice zatím byl jen na větších akcích, ale zážitek z téhle bitvy to vůbec neumenšuje," prohlašuje s úsměvem Vrba.

Přesně podle scénáře

Když pušky a děla utichnou a kouř nad bitevním polem se rozptýlí, může situaci pochválit i francouzský důstojník Dvořák. „Dnes opravdu všechno vyšlo ideálně. Na lidech byla vidět spokojenost a my jsme odehráli všechno, co jsme měli připravené. Sice nás trochu limitoval úzký bitevní prostor, kde jsme se na koních museli navíc vyhýbat i zvědavým lidem, ale i tak jde o jeden z nejlepších ročníků vůbec," pochvaluje si voják.

A pozadu nezůstává ani Aleš Medek, který měl v bitvě menší, ale důležitou roli řadového vojáka. „Všechno dopadlo tak, jak mělo, francouzská armáda zvítězila," usmívá se.

Přestože bitva je u konce, slavnosti ve Slavkově rozhodně ne. Na návštěvníky čeká kolem stovky stánků s nejrůznějšími výrobky na řemeslném jarmarku v parku, bohatý kulturní program a večer ohňostroj. A v neděli se vojska utkají zase.