Narodil se na sklonku předminulého století ve velmi chudých poměrech. Z naprostého dna společnosti se dokázal vypracovat až na její vrchol. Krátce po vzniku Československa ho pak následovaly široké masy lidí. Dnes už by se ovšem první dělnický prezident Klement Gottwald s takovou popularitou neshledal. Nyní se představuje v dalším díle nového seriálu Vyškovského deníku Rovnost Proslavili Vyškovsko.

Gottwald se narodil v Dědicích roku 1896. „Nepochybně je jedním z našich nejvýznamnějších politiků 20. století. Je přinejmenším pozoruhodné, jak se z outsidera, nemanželského dítěte chudé matky, které si prožilo neveselé dětství, určitou přirozenou inteligencí a houževnatostí vypracoval v nesporně talentovaného politika, byť představoval směr české politiky, který byl v ostré opozici vůči tradiční demokracii a příliš podléhal vlivu Kominterny, což nám jistě imponovat nemůže,“ zamýšlí se vyškovský historik a pedagog Radek Mikulka.

První komunistický prezident Klement Gottwald strávil na Vyškovsku velkou část svého mládí.V únoru 1948, jak Mikulka poukazuje, Gottwald ukázal víc akceschopnosti a strategického uvažování než řada demokratických politiků. „Pravda – za pomoci nedemokratických metod a s vědomím sovětské síly v zádech. V 50. letech už to byl zlomený člověk, který před Stalinovými poradci totálně rezignoval a definitivně si tak vysloužil nálepku největšího československého stalinistického exponenta,“ popisuje historik.

Vraťme se ovšem zpět na Vyškovsko, kde Gottwald prožil útlé dětství a vrátil se tam kolem pětadvacátého roku života. „Vyšel z hloubi lidu, až do každičkého záchvěvu znal myšlení a cítění pracujících. Na potvrzení těchto slov stačí navštívit jeho rodný domek v Dědicích. Tam, v typickém hanáckém stavení, které prodělalo od té doby několik úprav, se Klement Gottwald narodil,“ píše ve sborníku Socialistickou cestou Otakar Franěk.

Kde se narodil?

Jak však dnes každý ví, Gottwald se ve svém „rodném domku“ nenarodil. Podle pracovnice Muzea Vyškovska Renaty Kotulánové dodnes není stoprocentně jisté, kde přišel na svět. „Někde v Dědicích určitě. Některé prameny uvádějí konkrétní dům, ale Štarkovo to rozhodně nebylo,“ uvádí Kotulánová.

Co ale jisté je, Gottwald se narodil jako nemanželské dítě chudé podruhyni Marii Gottwaldové. Ta ho krátce po narození kvůli nedostatku peněz nechala na opatrování starší ženě z Dědic a rozhodla se odejít do služby do Brna. „Malý Klement nebyl u cizích asi v dobrých rukou, neboť po několika měsících jej nespokojená matka odvezla k příbuzným do Vyškova,“ píše Franěk v publikaci.

Bezslezinovi, jak se rodina jmenovala, se o něj starali jako o vlastního. Když bylo chlapci devět let, jeho matka Marie se provdala za zemědělského dělníka Ignáce Letoše do Hoštic, kam si vzala i svého syna. Tam rodina opět patřila k nejchudší vrstvě a u Gottwalda se začal probouzet vzdor k třídní nespravedlnosti. Ve vesnici žil tři roky, od svých dvanácti do osmnácti let pak ve Vídni.

Na Vyškovsko, konkrétně do Rousínova, se vrátil roku 1920 a strávil tam necelý rok. Právě tam se podle Fraňka intenzivně připravoval na dráhu profesionálního revolucionáře. Stal se jedním z prvních členů KSČ v Rousínově. Po vstupu do vysoké politiky ovšem na svůj rodný kraj nezapomínal a na jih Moravy, hlavně do Brna, ale také Vyškova a Rousínova, zajížděl. Do Vyškova nejen kvůli projevům, ale také za matkou.

Zemřel v roce 1953. Ve Vyškově byla otevřená expozice v jeho „rodném domku“ v Dědicích. Ten v současné době slouží k jiným účelům. „Původní rodný domek se využívá jako skladovací prostor, v novém pavilonu je centrální muzejní depozitář,“ uvádí Kotulánová.

A jako už případným zájemcům neslouží expozice, nenašli bychom Gottwaldovo jméno ani na seznamu vyškovských a rousínovských čestných občanů. Zastupitelé obou obcí mu totiž titul v roce 2007 odebrali. „Jako zastupitel jsem hlasoval pro zbavení čestného občanství s vědomím, že jsem si musel vybrat jednu ze dvou špatných možností a že jsem se v té chvíli zachoval víc jako politik než historik,“ říká historik a zároveň vyškovský zastupitel Mikulka.

Zároveň objasňuje, že při jeho rozhodování převážila skutečnost Gottwaldova angažmá pro stalinistickou politiku. „Nejsem z toho hlasování nadšený, protože i když je udržování tradic v dnešní době jistě potřebné, přece jen je podle mne neustálé politicky motivované měnění názvů ulic, náměstí, letišť, stavění a bourání soch či udělování a odebírání čestných občanství spíše pošetilým šidítkem, zastírajícím skutečné problémy tohoto světa a nesoucím v sobě zárodek budoucích „žabomyších“ vojen. Přiznávám, že v listopadu 1989 bych vám ale asi řekl něco jiného. Stárneme…,“ uvažuje Mikulka.

MARTINA HAŠKOVÁ