Po tehdejší slávě tak zbyly jen vzpomínky a mizerná divácká kulisa. Podle mnohých se ale blýská na lepší časy. „Obec majitelem není. Zaplaťpánbůh. Asi nikdo neví, co s takovou stavbou. Nicméně je dobře, že se fotbal do Drnovic pozvolna vrací. Roky se na stadionu nic moc nedělo. Nyní se intenzivně pracuje s drnovickou mládeží a díky okresnímu přeboru se fotbal alespoň vrátil tam, kde býval před dvaceti lety,“ okomentoval situaci drnovický místostarosta Antonín Dvořák.

Podle něj je největší problém v tom, že u stadionu nejsou vyřešeny majetkové otázky. „Tomu patří jedna tribuna, tomu druhá, ten zase vlastní trávník. Jsou tu dva správci konkurzní podstaty. Je problém se s nimi zkontaktovat,“ prohlásil Dvořák.

Probíhá tak třeba soudní řízení o hlavní tribunu a vydání movitého majetku této tribuny. Konec sporů je ale v nedohlednu.

Drnovický stadion zatím chátrá. Občas upadne kus potrubí. Když zaprší, mají hráči v šatnách vodu. Leckde je vytrhaná elektřina. Tribuny stadionu mají poničená sedadla, všude je samá rez. Navíc si budovu oblíbili zloději. „Poměrně často se stává, že se do útrob stadionu dostane mládež, která pak něco rozbije,“ doplnil Dvořák.

Do konce loňského června stadion využíval vyškovský fotbal. V areálu bylo ale příliš vysoké nájemné a fotbalisté se přesunuli zpátky do Vyškova. Místní se báli, že stadion bude opět liduprázdný. „Pro nejvyšší ligu nebyl problém třeba udržovat trávník, jenže pro okresní přebor jsou v údržbě obrovské náklady. Našlo se ale pár lidí, kteří se snaží mládežnický fotbal v Drnovicích opět pozvednout. Mladí fotbalisté donedávna neměli kam chodit, nyní se snad blýská na lepší časy,“ pokračoval Dvořák.

ČTĚTE ROZHOVOR: Baláš: Fotbalovou kvalitou je dál možná jen Brno

Tomu ale nevěří někdejší šéf drnovického fotbalu Jan Gottvald, který kdysi s týmem postoupil přes I. B třídu, I. A třídu, krajský přebor, divizi, třetí a druhou ligu až do nejvyšší fotbalové soutěže. „V Drnovicích by se mohla hrát třeba i třetí nejvyšší liga, ale to chce čas, obětování a peníze,“ myslel si Gottvald.

Nejslavnější osobnost drnovické kopané zároveň přiznala, že prvoligový fotbal nepatří do tak malé obce. Recept na lepší využití stadionu tak nikdo v současné době nezná.

Zadlužený stadion se tak bude podle všeho rozpadat i nadále. „Drnovický stadion je pro mě symbolem divokého kapitalismu 90. let minulého století. Neuvážené a pochybné vyhození milionů korun. Cirkus po krátké epizodě odtáhl, následky v podobě rezavějícího pomníku nese na bedrech celá obec,“ je přesvědčen třeba předseda občanského sdružení Drnka Drnovice Pavel Klvač.

Stadion v datech
1993 – Klub postupuje do nejvyšší ligy. Začíná výstavba nové hlavní tribuny. Klub před vstupem na prvoligové trávníky změnil název na Petra Drnovice. V čele stojí Jan Gottvald, který spolupracuje s firmou Chemapol.
1996 – Pokračuje modernizace stadionu, vznikla nová tribuna B.
2001 – Jakmile skončila spolupráce s Chemapolem, získala klub firma Persport, přesto je soudem uvaleno konkurzní řízení.
2002 – Drnovice spadly z nejvyšší ligy. Údajně pochybily při výměně hráčů.
2004 – Tým je opět v nejvyšší soutěži.
2005 – Kvůli nedostatku peněz klub padá do druhé ligy.
2006 – Drnovice nehrají žádnou soutěž.
2007 – Vzniká FKD, klub hraje desátou nejvyšší ligu u nás.
2009 – Klub hraje druhou třídu, tedy osmou nejvyšší ligu.

Strůjce drnovického fotbalového zázraku Jan Gottvald: Když dnes vidím stadion, tak mi to rve srdce

Drnovice /ROZHOVOR/ – Jeho jméno je neodmyslitelně spojené se vzestupem drnovického fotbalu. On přivedl velkého sponzora, který pak postavil moderní stadion. Jan Gottvald byl a je fotbalovým a drnovickým patriotem. Chod událostí, který se stal, by neměnil, ale dnes už je pro něj vrcholový fotbal uzavřenou kapitolou.

Na stadionu se zase hraje fotbal, navštěvujete zápasy?
Ne, pravidelně nechodím. Ale byl jsem se asi dvakrát podívat na mužích, kteří teď hrají okresní přebor. Já nechci nikoho urazit, ale tohle už nemůžu brát za fotbal. Já jsem se přece jen pohyboval v jiných patrech. Ale abych zase našim nekřivdil, dneska se pořádně nedá dívat ani na první ligu. Naše fotbalové soutěže šly úrovní hodně dolů.

Ale určitě se potkáváte s lidmi z Drnovic a fotbalovými fanoušky, co od nich slyšíte?
Někteří jsou strašně rádi, že to tak dopadlo, dokonce jsem to slyšel na zastupitelstvu. Tedy že fotbal na ligové úrovni do Drnovic nepatří. Jiní jsou naštvaní, že se liga nehraje. To je normální.

Co o názoru těch prvních soudíte?
Už opravdu uteklo hodně času, je jiná doba. V dnešních podmínkách to tak asi je, protože s fotbalem si nedovedou poradit ani města, která mají statisíce obyvatel. Natožpak Drnovice.

Myslíte si tedy, že sestupný vývoj se nedal zastavit? Že i stadion musel skončit tak, jak tomu je nyní?
Těžko říct, ale asi se to zastavit nedalo. Moc mě to mrzí, ale já se nemám za co stydět. Osmadvacet let jsme tady bavili desítky a stovky tisíc lidí. Fotbalu jsem věnoval takřka všechen svůj čas a mnoho svých prostředků. Jedenáct let jsme důstojně hráli první ligu, přivedli jsme malé Drnovice do evropských pohárů. Stal jsem se druhým mužem českého fotbalu. V daných podmínkách se ve fotbale určitě nedá dokázat víc. Teď se cítím unavený. Možná, kdybych měl o deset let míň, měl bych elán tomu nějak čelit.

Co se vám vybaví na mysli, když jedete kolem stadionu?
Cítím veliký smutek. Mrzí mě, kam to dospělo. Když vidím, že se nikdo nepostará ani o trávu, co roste kolem. A to nemluvím ani o nějakém jeho zajištění, aby se tam nemohly dít věci, které se tam dějí. To mně trhá srdce. Tak se naštvu a dám někomu pár tisícovek, aby alespoň tu trávu vytrhal.

Mohl by do této patové situace zasáhnout třeba fotbalový svaz? Vždyť stále je to ještě moderní stadion.
To už nechci řešit. Teď jsou ve vedení jiní lidé. Jak jsem řekl, fotbal dělám celý život. Vždycky jsem ho dělal na sto procent a vyjma krátkého období účinkování Chemapolu, jsem byl na rozhodují věci sám. Jednu chvíli jsem se cítil doslova vyždímaný. Teď mně bude čtyřiašedesát let, chci si odpočinout.

ZDENĚK VLACH