Městská kronika tehdejší události nedokládá. V roce 1918 ještě neexistovala. „Začala se psát až v roce 1926. Lidé se o vyhlášení Československa dozvěděli telegrafem na železniční stanici,“ potvrdil kronikář Vyškova Robert Bílek.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Jak popisuje vyškovský historik Radek Mikulka v knize Vyškov – dějiny města, už dopoledne vlály na vyškovských budovách vlajky v českých barvách. „Dělníci, úřednícia učitelé zastavili práci a ze sídel významných institucí, především z budovy c. k. okresního hejtmanství, lidé odstraňovali rakousko-uherské symboly,“ píše Mikulka.
Sešla se také rada města na radnici. „Starosta Jan Ven-huda prohlásil: Vážení pánové, jsme v Československu,“ přiblížil fanoušek historie, Vyškovan Ivan Pokorný.
Podle historiků byl vznik republiky na Vyškovsku nad očekávání klidný. „Ani následující dny a týdny nepřinesly žádné nepokoje. Dokonce ani nepadaly hlavy na radnici. Vše fungovalo dál.A to včetně národnostních menšin v takzvaném německém ostrůvku, který tvoří například Komořany a Lysovice. Lidé to vzali v klidu. Němci se do obcí dostali v hlubokém středověku a soužití bylo mezi lidmi docela dobré,“ vysvětlil Pokorný.
Jak uvádí historické prameny, město se ovšem z válečných let vzpamatovávalo jen těžko. Mezi sčítáním lidu z let 1910 a 1921 ubylo Vyškovu 730 obyvatel. Na počátku 20. století mělo mezi pěti a šesti tisíci obyvateli, takže úbytek to byl citelný.
Postupně se však začal Vyškov rozrůstat, a to hlavně západním a severním směrem. To už ostatně dokládá také kronika města. „Na bývalých pozemcích arcibiskupských za nádražím směrem k Dědicím byly nově založeny a pojmenovány ulice Alšova a Boženy Němcové. Přitom se zapomnělo na pojmenování poslední ulice směrem k Dědicím, která jde rovnoběžně s cestou Na Hraničkách,“ píše se v zápisu z roku 1926.
