S kolegyněmi využívá sociální sítě, kde založily skupinu Učitelky ze Sochorky šijí roušky. Snaží se jich vyrobit co nejvíc bez nároku na odměnu. „Tento týden jsme třeba odevzdali padesátku roušek pro potřeby Charity Vyškov,“ uvádí.

Šijí také pro děti a zaměstnance Mateřské školy Šikulka. „Ozvala se nám i místostarostka Vyškova Karin Šulcová s prosbou o ušití roušek pro děti ze školní družiny, kterou otevírají na Základní škole Purkyňova. V sociálním ústavu v Habrovanech potřebují alespoň třicet roušek do kuchyně, i vyškovský domov důchodců má zájem,“ vyjmenovává.

Poptávka je velká, ale jejich možnosti jsou omezené. „Chybí nám totiž materiál, zejména keprovky a bílé bavlněné nitě. Holky by uvítaly i nějaké bavlněné látky. Přes den jich našijeme padesát i více, vyrábíme dětské i dospělé velikosti,“ sděluje.

Právě chybějící materiál je nyní asi největší překážkou. „Pracujeme hlavně s tím co máme z vlastních zdrojů. Čekali jsme, že se nám někdo ozve a věnuje nějaký materiál, ale kromě jedné paní nebylo nic,“ podotýká Kapounková.

O jiném materiálu přitom ani neuvažuje. „Všude je doporučené pracovat pouze se stoprocentní bavlnou a navzdory všemu to hodláme dodržovat,“ zdůrazňuje.

Možné rozšíření aktivit zatím neplánuje. „Není moc možností jak jinak pomáhat. Podílí se na tom dohromady asi deset lidí,“ doplňuje.

Pokračovat hodlá s kolegyněmi do té doby, dokud o to bude zájem a dost materiálu. „Ozvala se vyškovská nemocnice, takže veškerou práci směřujeme momentálně do roušek pro ně," prozrazuje.

Snaží se hlavně o zajištění roušek pro organizace. „Myslím, že jednotlivci si mohou najít střih, jde to i v ruce. Není to tak, že bychom to pro ně nechtěli dělat, ale opravdu na to kapacity nejsou," dodává žena.

Online reportáž