Ruprechtovský tábor v parném létě osvěží i hasičské hadice

Horké odpoledne zabíjí i v tom nejčileším dítěti všechny zbytky aktivity. Ale co to? Ve vzduchu je cítit voda… Aby ne. S houkáním totiž přijíždí hasičské auto a jeho osádka v plné polní skrápí děti osvěžující vodou z hasičských hadic. Tábor Léto na Maliné, který každoročně pořádá Dům dětí a mládeže Vyškov, dokáže i ostřílené táborníky překvapit.

„A tak to tady máme skoro každý den," usmívá se zástupce hlavní vedoucí tábora Roman Chelík. Tábor je rozdělený do čtyř základních oddílů, a tak si každý přijde na své. „V tanečním oddíle přijdou ke slovu nejrůznější hudební žánry, anglický oddíl vede zase kolegyně, která celoročně žije v Anglii, takže je skoro rodilá mluvčí," vysvětluje Chelík. Do jeho řeči se mísí smích rozdováděných dětí, které si stále užívají nečekanou sprchu.

Děti, které láká víc pohyb než cizí jazyky, najdou to pravé ve sportovně-rekreačním oddíle. „Spíše doplňkový je oddíl počítačový. Děti se totiž pohybují hlavně venku a počítačovým hrám se věnují jen výjimečně, třeba když prší," přibližuje Chelík.

Po dešti teď však není ani památky. Místo toho začínají hasiči dětem předvádět, co umí jejich technika. Kdo se zrovna nechce dívat, zábavu si vždycky najde. „Každoročně chodíme do Ruprechtova navštívit místní samoobsluhu a přitom hrajeme hru, kterou jsme si sami nazvali měňavka. Ještě v táboře dostaneme nějakou základní věc jako například sponku nebo propisku a tu potom máme v Ruprechtově vyměňovat za další věci," vysvětluje jednu z nejoblíbenějších táborových her šestnáctiletý Vít Horký z Heršpic.

Plyšový medvídek

Cílem letošní hry bylo nechat se odvézt nákladním autem do tábora. „V Ruprechtově jsme dostali výměnou třeba kaktus nebo pastičku na myši. Nakonec jsme získali plyšového medvídka, a ten se ukázal jako slušné platidlo. Jeden řidič nás za něj zavezl zpět do tábora," směje se táborník.

Striktní denní program tu děti nemají. „Je to spíš taková dovolená. Devadesát procent dětí spí ve stanech s podsadou, menší děti někdy využívají ubytování v chatkách. Striktní program na celý den a tábor nemáme, stejně jako celotáborovou hru," vysvětluje zástupce Chelík.

Děti si ovšem najdou zábavu i bez ní. Například patnáctiletý Tomáš Měšťánek z Pustiměře by mohl vyprávět. „U mého stanu s podsadou se kamarádovi podařilo vysadit dveře z pantů. Už byly uvolněné a kdokoliv si je potom mohl odnést a schovat. To se například v noci vzbudím, šíleně mi táhne na nohy a já se divím proč, když jsem si vzal na spaní ponožky. Podívám se, a dveře jsou pryč," směje se Měšťánek.

Vyprávění potom má i lehce hororový nádech. „Na nějaké noční dupání ježka je už člověk zvyklý. Ale jednou jsem se v noci probudil, dveře byly opět pryč, a já jsem uviděl velký černý stín, jak se mi přehrabuje v batohu. V první chvíli mě napadlo, že je to buď velký pes, nebo divočák," vzpomíná Měšťánek.

Asi kamarád

Skutečnost prý ovšem byla podstatně jiná. „Se zatajeným dechem jsem čekal, až stín zmizí. Když jsem ráno ovšem zjistil, že mám snědenou půlku tyčinek, které jsem měl v batohu, začal jsem podezřívat kamaráda. Ten se mi ale dodnes nepřiznal," usmívá se táborník.

Noční zážitek si ovšem odnesly všechny děti. Tábor se totiž vydal spát takzvaně pod širák. „Protože to k létu patří, rozhodli jsme se, že vyrazíme pár kilometrů za tábor, na místo, kterému říkáme U tří smrků. Od instruktora jsme se cestou dozvěděli spoustu užitečných rad o přežití ve volné přírodě," popisuje Vít Horký.

Na místě nemohl chybět oheň, na kterém si děti opekly špekáčky. „Kolem desáté hodiny večer se někteří vedoucí s menšími dětmi vydali zpátky do tábora a my starší jsme s několika dospělými rozdělali spacáky. Asi ve dvě hodiny v noci ale začalo hřmít, a tak jsme se radši vrátili i my. Nakonec nesprchlo, ale zážitek z procházky nočním lesem byl velký," dodává s úsměvem Horký.