„Začalo mě to bavit a pořídila jsem si domů pec. Chtěla jsem dělat keramiku pouze pro rodinu a kamarády, ale postupně se to rozneslo i mezi jejich známé a nyní se tím živím,“ svěřuje se.

Zpočátku se učila pracovat metodou pokus-omyl. Sošky se jí v peci rozbíjely, ale pomalu své postupy zdokonalovala. Nyní umí vytvořit originální kousky. „Jeden zákazník viděl v Norsku trolla a podle fotky jsem pro něj vyrobila metr vysokou sošku,“ říká keramička, která nejraději vytváří pohádkové bytosti.

Na nejnáročnějších věcech pracuje déle než měsíc. „Modelování detailů může trvat i týden, poté soška měsíc schne a ještě ji musím vypálit a domalovat,“ vysvětluje umělkyně.

Je tak pro ni výhodné, že má dílnu ve svém domě, protože ve všední dny v ní stráví přes osm hodin. Své zkušenosti předávala v keramických kurzech dětem i dospělým. „Lidé často přijdou s tím, že s hlínou nikdy nepracovali, a když je naučím něco vyrobit, tak z toho mám velkou radost,“ zdůrazňuje Marišlerová.



V současnosti však na kurzy nemá čas, protože je o její výrobky velký zájem. „Vyvážíme i na Slovensko a pravidelně k nám jezdí i žena z Maďarska,“ dodává.

Před třemi lety se k ní proto přidala i její dcera. „Dělá točené věci, jako například květináče a já pracuji hlavně na sochách,“ podotýká nadšenkyně.

Své výrobky vystavuje na keramických jarmarcích. Největší se koná v Kostelci nad Černými lesy, kam jezdí až tři sta tvůrců. „Lidé si tam prohlédnou, které sošky a květináče se jim líbí. Keramici zase mohou nabrat inspiraci, protože každý máme jiný styl,“ uzavírá žena.

ADAM LUKŮVKA