Kolikrát jste v poslední době organizoval promítání s ohledem na dlouhodobá omezení?
Za loňský rok to bylo pouze dvakrát. S dalšími plány do budoucna se držím nohama na zemi podle toho, jak vyjde rozvolňování.

Podílíte se na přípravě knihy. Můžete nastínit její obsah?
Spolupracuji na ní s přáteli a známými. Týká se toho, jak náš kinematograf vlastně vnikl, mám z toho spoustu zážitků. Zatím je napsaných prvních pětačtyřicet kapitol. Moc rád bych to doplnil také fotografiemi. Věřím, že se to povede a oslovíme s tím i širokou veřejnost.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkJak projekt promítání po náměstích vznikl? Jak se nápad zrodil?S maringotkou jsme jezdili už mnohem dříve. Pamatuji si, že když jsem promítal v Praze, přišel za mnou jeden pán. Zeptal se mě, jestli umím anglicky, že se moje kino líbí jeho přátelům z Japonska. Byli úplně šokovaní, že tam jednoduchým způsobem může někdo promítat uprostřed Prahy. Angličtinu jsem neovládal, takže mi pomohl jako překladatel. Byl to pro mě příjemný zážitek.

Pak se podělil o příhodu z Moravy, kterou tehdy sužovaly povodně. Zajel tam a chtěl některé z postižených obcí nabídnout generátory, aby si mohli jejich obyvatelé svítit. Starostové to ale odmítali, protože si z rozpočtu nemohli dovolit zaplacení za zapůjčení. Musel jim tedy vysvětlil, že se jedná skutečně o nezištnou pomoc. Napadlo mě tak, že bych mohl objíždět náměstí s dobrovolným vstupným. Lidé na to skutečně slyšeli. V roce 1998 jsem takto vyrážel z Bratislavy. Kino pro mě tehdy bylo všechno.

V roce 2003 jste se stal obětí dopravní nehody. Jak to ovlivnilo váš další život?
Ochrnula mi kvůli tomu noha. Pocítil jsem to potom, co jsem musel tři měsíce ležet v posteli. Musel jsem se pomalu učit, jak nohu v tomto stavu využívat. V nemocnici se mnou cvičili. Když jsem nohu položil na stůl, tak jsem jen viděl, jak padá na jednu nebo na druhou stranu. Nemohl jsem ji ovládat a bál jsem se, že ji budu muset za sebou táhnout. Po pěti letech bojů včetně pobytů v lázních jsem se ji ale naučil ovládat. Spodní část je sice vlastně mrtvá, ale v koleni ji stále ovládám. Jsem za to vděčný. Ve chvíli, kdy zvládnete něco takového, všechny ostatní negativní věci pustíte z hlavy.

Postavil jste si a rozšířil sklep. Jak to bylo náročné s ohledem na váš zdravotní stav?
Pomohli mi moji kamarádi, bez kterých bych to nezvládl. Bydlím tady pouze s manželkou, takže je rád uvítám. Sklep je vlastně stavěná s kamarády a zároveň pro ně. Se spravováním mi pomáhali přátelé z Frenštátu, Třebíče nebo třeba z Jihlavy.

Jak aktuálně funguje Kinematograf bratří Čadíků?
Můj bratr nyní pokračuje po vlastní ose s digitálním promítáním, i když je značka Kinematograf bratří Čadíků zachována. Sám se stále držím původní vize. Stále tam je možnost postavit krabičku a pustit digitál, raději ale jezdím se svojí maringotkou.

Můžete z četných promítání zmínit nějaký silný zážitek?
Týkalo se to promítání Pelíšků v Třebíči. Zúčastnili se ho totiž také režisér Jan Hřebejk a Miroslav Donutil. Jejich sehnání pro promítačku bylo tehdy náročné. Teprve ten den jsem si uvědomil, že promítáme na jednadvacátého srpna, tedy výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. I když tam byly Pelíšky před tím měsíce v kinech, dorazily za námi asi tři tisíce lidí. Akce se nám vydařila i s účastí známých tváří.

Získal jsem právě v té době také nabídku k promítání od lidí z pražského hradu kvůli uvítání nového milénia. Tehdy tam byl pochopitelně ještě prezident Václav Havel. Na Hradčanské náměstí se za námi sám přišel podívat. Zajímavé je, že na místě, kde jsme tehdy stáli s maringotkou, postavili hned následující rok pomník Tomáše Garrigue Masaryka.

Rodištěm prvního československého prezidenta byl Hodonín, pochází tedy také z Moravy. Jak je pro vás jeho osobnost důležitá?
Pamatuji si, když jsem se poprvé šel podívat k jeho jezdecké soše v Lánech. Bylo to právě na výročí jednadvacátého srpna. Často radím Moravákům, aby do Prahy jeli a vzdali tam Masarykovi úctu.