„Dnes se nikomu starat o políčka a zahrady prakticky nevyplácí. Staří lidé už nemohou a mladí nemají čas,“ domnívá se otnický starosta Pavel Prokop.

Právě v Otnicích zarůstají bývalé sady v údolí stejnojmenného potoka. Podobných příkladů je v okrese spousta: sad na stráni mezi Drnovicemi a Dědicemi už prakticky pohltila sukcese, pustne bývalý třešňový a švestkový sad v Brankovicích, stejně tak ovocný sad v údolí mezi Bučovicemi a Mouřínovem. Tam ale aspoň hospodaří soukromník na poli. O stromy se však nikdo už nestará.

Problém ještě často komplikují složité vlastnické vztahy. Některé sady jsou na obecní půdě, jiné vlastní soukromníci. „Často tu jsou ale rozpory.

Někdo jiný sad vlastní, někdo jiný užívá. To má původ za kolektivizace, kdy se nehledělo na to, co komu doopravdy patří. Někteří lidé ani nevědí, že jsou třeba zahrady jejich. V obci ani nežijí. O sad se potom nestarají. Popotahovat je za to, na to bychom museli mít samostatného úředníka,“ objasňuje Prokop.

Každá mince má ale rub a líc. I zpustlé sady mají třeba podle myslivců v krajině svůj význam. Třeba podle hospodáře otnického sdružení Hubert Jindřicha Svobody mají opuštěné zahrady se stále plodícími stromy dobrý vliv na stavy drobné polní zvěře. Poskytují útočiště před dravci i potravu. A miluje je i ptactvo, což těší ornitology.

Zatímco některé sady lidé opustili a pohlcuje je pozvolna divoká vegetace, jiné musely ustoupit stavebním projektům. Zmizely tak v nenávratnu. Například v Bučovicích vlastníci rozprodali velkou rozlohu sadů nad městem jako parcely pro rodinné domy. Nad lokalitou Úlehla tak vyrostla celá nová čtvrť. Sadů se zbavovalo i město. Podle současného zastupitele Radovana Válka prodalo na konci devadesátých let takzvanou Bartoškovu zahradu soukromé firmě. „Byl to největší sad v Bučovicích, městu ho odprodala restituentka. Pokud vím, stal se předmětem developerského projektu, který si klade za cíl výstavbu domů,“ informuje Válek.

Kompaktní rozlohu jako před lety si tak udržuje jen málo sadů, jmenovat lze třeba rozsáhlý komplex zahrad pod vrchem Urban ve Slavkově. „Některé zahrady tam sice nejsou udržované, není jich ale mnoho,“ potvrzuje ředitel slavkovských technických služeb Radoslav Lánský.

V celookresním měřítku ale každý rok zmizí několik hektarů z celkové rozlohy sadů. Ta je mimochodem ve srovnání s okolními jihomoravskými regiony velmi malá. Tak například rozlohou a zalesněním srovnatelné Blanensko má 621 hektarů sadů, tedy o téměř dvě stovky víc než Vyškovsko. I tam se ale jejich rozloha snižuje, za poslední rok dost dramaticky.

Dá se tento trend nějak zvrátit? Úbytek sadů a tím i starých krajových odrůd ovoce mrzí zatím jen hrstku nadšenců. „Nadějí pro naše sady je snad jen rostoucí poptávka po biopotravinách. Lidé prostě mají čím dál větší zájem o kvalitnější ovoce, než nabízejí supermarkety. A také o jedinečné odrůdy. Tento trend ale zatím vychází spíš z města a venkov zasahuje jen okrajově. Snad se to změní,“ doufá environmentalista a předseda občanského sdružení Drnka Drnovice Pavel Klvač.