Doma už jich má několik desítek. „Je jich teď asi osmdesát, sbírám je spolu se synem. Nejvzácnější kousek je počítač z roku 1983 dovezený ze Švýcarska. Česká republika totiž na tyto počítače uvalila embargo, které platilo až do roku 1992. Proto se u nás kousky z osmdesátých let téměř nevyskytují," vysvětluje Maleček.

Svou sbírku plánuje i zveřejnit. „Jednáme s brněnským Technickým muzeem, kde bychom chtěli přibližně za dva roky uspořádat výstavu," plánuje Maleček, který se však nezaměřuje jen na techniku.

Doma má totiž také velkou sbírku motýlů. „Sbírám je od dětství, je to moje velká vášeň. Dřív jsem jezdil lovit motýly například po Evropě, do Číny, Tibetu nebo Mongolska, dnes už si ale několikatýdenní cestování bohužel nemůžu kvůli práci dovolit. Tak aspoň pořádám výstavy těch ulovených," podotýká.

Vzácné a cenné jsou pro něj jak zahraniční, tak české druhy motýlů. „Třeba když jsem poprvé ulovil otakárka, byl jsem hrozně nadšený a v tu chvíli byl pro mě nejvzácnější," vysvětluje Maleček.

Nejvzácnější kus ve sbírce ovšem jmenovat dokáže. „Je to jasoň chycený v Afghánistánu. Tento druh tam badatelé objevili až ve třicátých letech dvacátého století, takže dost pozdě. Místní obyvatelé motýly loví a pak je prodávají na burzách za poměrně dost peněz," říká sběratel.

Objevit zatím nepopsaný druh motýla je podle něj stále ještě možné. „V Asii dosud existují bílá místa, kde se to může podařit. Samozřejmě bych se tam ještě někdy rád vypravil, kamarád mě třeba nedávno lákal na cestu do Nepálu, ale bohužel, kvůli práci už to není možné," uzavírá Maleček.