„Linii naší rodiny jsem se pokoušela najít před několika lety. Všechno to ale ztroskotalo, protože pokud člověk chodí do zaměstnání, nedá se s rodokmenem hnout. Jen na návštěvu matriky to chce alespoň celý den," potvrdila časovou náročnost Vyškovanka Jarmila Vašková.

Tady ovšem výrazně pomáhá moderní technika, protože spousta matričních záznamů je dnes dostupná na internetu. „Díky tomu, že množství listin je v digitalizované podobně ke zhlédnutí na síti, jsem se odhodlal s hledáním rodových linií začít. Na dojíždění a čekání na matrikách bych čas neměl. Pomohlo také, že mám poměrně neobvyklé příjmení, takže když jsem na takové v záznamech narazil, bylo pravděpodobné, že se jedná o příbuznou větev," vysvětlil Ivo Chomoucký z vyškovské místní části Hamiltony, který se při svém hledání dostal až do sedmnáctého století.

Rodokmen mu však na zdi ještě nevisí. „Jsem spíš začátečník, na vyhledávání pracuji hlavně přes zimu, takže zatím spíš sbírám data. Každému ale doporučuji ukládat si nalezené informace do některého ze speciálních programů, které dnes jdou bez problémů stáhnout z internetu. Psaní na papírek je naprostá ztráta času, po pár generacích si nelze udržet přehled," poradil Chomoucký.

Najít ty správné dokumenty je však jen polovina úspěchu. Následují hodiny a hodiny luštění matričních záznamů. Spoustu času zabere i překlad, protože většina archivních záznamů je v němčině nebo latině.

I ve švabachu

Kdo však postupuje dál do minulosti, setká se například i s dokumenty ve švabachu. „Zápisy jsou někdy značně nepřehledné, text není členěný na kolonky. Jména a data narození jdou po sobě bez jakéhokoliv oddělení. Dost často matrikáři nebo archiváři psali opravdu hodně nečitelně, a pokud to navíc bylo v cizím jazyce, zabere luštění a odhadování slov opravdu hodně času," upozornil Vyškovan.

Plusem ale je, pokud má rodina přehled o posledních předcích. „Já jsem dostal jména s daty od svého dědečka. Šlo o předky, které si buď sám pamatoval, nebo o nich slyšel z vyprávění například svých prarodičů. V matrice tedy bylo od čeho se odrazit. Při hledání jsem objevil třeba zajímavá křestní jména, která se v naší rodové linii objevují, nejvíc mě zaujal Hypolit," svěřil se Chomoucký.

Zájemcům pak doporučuje i velkou dávku trpělivosti. „Mnoho lidí určitě odradí hned první listina, se kterou přijdou do styku. Nesmí to však hned vzdát, čtení těchto dokumentů chce jen trénink, po chvíli se začnou nečitelná slova jevit jasněji," je přesvědčený.

I přes různé zádrhely je zájem o vytváření rodokmenů značný. Například ve Slavkově u Brna. „Někdy přijde i pět lidí denně. Počet těch, kteří si hledají své předky, raketově narůstá. U nás je ale nejstarší matrika z konce 19. století, přibližně rok 1890. Pokud se zájemci chtějí dostat hlouběji do minulosti, musí navštívit Moravský zemský archiv v Brně," odkázala mluvčí města Veronika Slámová.

Do zápisů však nemůže nahlížet každý. Podle platného zákona o matrikách je to dovoleno pouze lidem, kterých se matriční záznam týká, členům rodiny, sourozencům a zplnomocněným zástupcům.

Zájemce však musí také počítat s tím, že listování není zadarmo. Při nahlédnutí do matriční knihy nebo do sbírky listin se za každou událost platí správní poplatek ve výši dvaceti korun, za okopírování zápisu je to patnáct korun za první stránku a pět za každou další.

ZUZANA RICHTROVÁ