A to, že se mezinárodní setkání skautů uskutečnilo v neobvyklém prostředí země sopek, gejzírů, vodopádů, ledovců a unikátní přírody Islandu, pro něho bylo jen třešinkou na dortu.

Vašíček je přes své mládí už ostříleným skautem. V roce 2007 se zúčastnil celosvětového setkání Jamboree. Nyní se vydal na sice jen evropský, ale o nic méně zajímavý sraz na Islandu. „Roverway je setkání skautů a skautek ve věku od šestnácti do dvaadvaceti let, které se koná jednou za tři roky. Protože Island je moje vysněná země, neváhal jsem. Navíc jsem přivítal možnost poznat odlišné kultury a tradice jiných zemí. Akce se zúčastnilo nejenom osmatřicet evropských, ale i šest dalších zemí,“ říká mladý skaut.

Na akci se vydal s dvojicí kamarádů z Jamboree. Pětičlenný tým doplnili spolužáci z brněnské školy. Účastníci museli sáhnout docela hluboko do peněženky. „Cestu jsme platili sami. Zaplatit jsme museli také účastnický poplatek, ubytování v tábořišti, stravování a další. Rozhodně to ale stálo za to,“ bilancuje .

Prvních několik dnů totiž s týmem dalších zájemců mohl strávit dobrodružným poznáváním různých částí Islandu.
„Předem jsme si na internetu mohli vybrat z několika desítek okruhů. Zvolili jsme Mountain Romance. Bydleli jsme v horské chatě, odkud jsme vyráželi do hor. Navštívili jsme pověstný zlatý trojúhelník, kde je národní park, gejzíry a vodopád. Zázemí bylo skvělé,“ pochvaluje si .

Na další čtyři dny se pak přesunuli do společného tábořiště. Přestože z České republiky jelo třiaosmdesát účastníků, vyškovsko-brněnská skupina se s nimi v rozlehlém kempu potkala jen zřídka. Většinu času trávila s cizinci, společným dorozumívacím jazykem byla angličtina.

Společně si pak užívali bohatý program. „Sportovali jsme na suchu i na vodě. Diskutovali jsme. Pořádali kulturní akce a workshopy. Každý se také mohl podívat do skautské kavárny, vikingské nebo výtvarné vesnice,“ popisuje zážitky mladík.

Oblíbená byla také vikingská vesnice s pečeným seletem. „Jeden den se specializoval na jakýsi mezinárodní karneval. Každá země předvedla, co je pro ni typické. Mohli jsme ochutnávat typické jídlo nebo si prohlédnout tradiční výrobky, kulturu, národní tance,“ uvádí Vašíček.

Největší úspěch měly ochutnávky. „Italové měli dobré sýry, Slováci polévku zelňačku, Řekové zase sladkosti. Češi předvedli například náš vynález, kostku cukru. Nebo jak se připravují bramboráky, o které byl obrovský zájem a všichni vyžadovali recept,“ směje se mladý skaut.
Na akci si všimnul staršího muže, jenž svými šedivými vlasy mezi mladé skauty moc nezapadal. „Byl to velmi nenápadný člověk, domníval jsem se, že je to jeden z organizátorů. Teprve kamarád mě upozornil, že je to islandský prezident Ólafur Ragnar Grímsson, který si jako skaut nemohl akci nechat ujít. Pohyboval se přirozeně mezi účastníky, ochutnával jídla, povídal si s nimi. Neměl žádnou ochranku. Každý se s ním mohl vyfotit. Ani já jsem neodolal,“ svěřuje se Vašíček.

Mladé lidi ale čekala i práce. Stavěli kempovou bránu, pokládali trávník, sázeli listnaté stromy, které jsou na hornatém Islandu velice vzácné, hnojili starší stromy, borovice a smrky.

Vrásku na čele občas vykouzlilo drsné počasí. „Přestože v České republice panovala tropická vedra, tam jsme chodili v teplé bundě a čepici. Silný vítr tam byl zcela běžný. Jedné noci se ale počasí rozbouřilo nad míru, že se nad ním podivovali i Islanďané. Většině účastníků vítr smetl stany. Ten náš ale vydržel,“ chlubí se mladík. Také ho zaskočila polární noc. „Ztráceli jsme pojem o čase. O půlnoci bylo světlo jako ve dne. Noc vypadala tak, že se od jedné hodiny do čtyř do rána trošku zešeřilo,“ popisuje neobvyklý zážitek Vašíček.

Docela si pochvaloval i tamní stravování, které sestávalo hlavně z ryb, ale velrybí maso ho nezaujalo. „Bylo dost hutné. Chutnalo spíš jako hovězí s rybím závanem,“ popsal neobvyklou pochoutku mladík. Zato napít se z řeky vůbec nemusel mít obavy. „Je tam neuvěřitelně čistá příroda. Voda se opravdu dá pít rovnou z řeky. Je to tam zcela běžné,“ dodává.

O své zkušenosti by se Vašíček rád podělil s dalšími lidmi. „Chtěl bych například ve vyškovské knihovně udělat menší výstavu fotek a besedu. Zatím vybírám termín,“ těší se Vašíček.