Mužské i ženské role v tanci mají rozdělené od začátku, rozhodovala hlavně výška. Věkové složení je velmi pestré, nejmladší člence je pětadvacet a nejstarší pětašedesát let. A není výjimkou, že se v souboru setká i několik generací žen jedné rodiny. Stárnout spolu tancem je stále baví. Pestrá jsou také zaměstnání členek: v souboru najdeme učitelky, účetní i třeba pekařky.

Od založení skupinu vede a organizuje Helena Suchomelová, učitelka v důchodu. „Přiznám se, že s nápadem na založení skupiny jsem přišla já. Dlouhá léta jsem v Ivanovicích vedla taneční kroužek a konkrétně ke country jsem se dostala na semináři v Praze," vzpomíná zakladatelka a manažerka ivanovické skupiny.

DRUHOU RODINOU

Členky se setkávají na zkouškách, vystoupeních a nezapomenou oslavit jakýkoli spolu strávený čas, a to nejen tancem, ale i zpěvem. „Máme skvělou vedoucí, která nám k dvacátému výročí dává dárky každý měsíc. Jednoduše máme pořád nějakou akci. Dostaly jsme na začátku roku plán a scházíme se nejen kvůli tanci, ale třeba něco vyrábíme nebo si vyrazíme někam na výlet. Teď nedávno si dvanáct z nás zajelo na třídenní wellness pobyt do Velkých Losin. Trávíme spolu čas moc rády. Babyboys jsou naší druhou rodinou," pokyvuje další členka souboru Ilona Kučerňáková.

Dodává, že skupina je pro ně lékem i na zdravotní a osobní potíže. „Stárneme spolu tancem a je to neuvěřitelně krásné," přidává se Suchomelová.

Skupina měla nejvíc dvacet členů. Kvůli stěhování, zdravotním potížím, osobním důvodům jich je v současnosti šestnáct. Písničky k tanci si vybírají podle svého, co se jim líbí. Nejraději tančí na klasické country, ale nebály se vyzkoušet také retro nebo irské tance.

Část souboru si pravidelně zatančí kankán. „Máme kostýmy pro country i kankán, rády je střídáme. Já osobně mám nejraději červenočernou klasiku, kterou tvoří u žen dlouhá široká sukně, u „mužů" potom kalhoty a stejnou máme košili, vestu i nezbytný klobouk," popisuje Kučerňáková.

Na své první vystoupení na hasičském bálu v Ivanovicích z února 1996 vzpomínají dnes už s úsměvem. „Pocity byly různé, ale vedla hlavně tréma a rozpačitost. Dnes už jsme krásně sehrané, proto si každý tanec opravdu vychutnáváme a na každém pódiu už jsme jako doma," oceňuje Suchomelová a dodává, že si užívají i krásné kostýmy.

Nikdy nevydaly žádné CD ani DVD, přesto je jejich program neskutečně pestrý a k vidění jsou doslova všude. Nevystupují jenom na countrybálech, různých společenských událostech, vedou deset let i letní animační programy u moře.

Zúčastnily se také první řady televizní soutěže Česko Slovensko má talent. „Naše heslo je Tanec v srdci, srdce v tanci a mluví to asi za vše. Prostřednictvím tance předáváme i přijímáme pozitivní energii. Vždy záleží na publiku, na které máme štěstí. To, že tanec spojuje lidi, je zřejmé z našich nových kamarádů, které jsme nalezly v Rakousku, Itálii, Chorvatsku, Španělsku a v dalších zemích. Vážíme si ale i přátel tady v okolních obcích, třeba v Kozlanech," sděluje další členka souboru Alena Kyprová s tím, že po tolika letech už jsou dostatečně sehrané, proto se na tréninky v ivanovickém kulturním domě schází už spíš zřídka.

I TŘIKRÁT DENNĚ

Vystupují alespoň jednou měsíčně, v minulosti ale nebylo výjimkou, že měly i tři představení za den. Rády také vzpomínají na taneční festival v Hluku, kdy jejich vystoupení doprovodila ohňová show. „Když se na to zpětně podíváme na videu, je vidět souznění s publikem a silná atmosféra je cítit všude," upozorňuje Kučerňáková.

Na společenské akce je pořadatelé zvou opakovaně. „Lidé si na nás zvykli, a proto nás zvou stále znovu a chtějí vidět to stejné vystoupení. Rády se na všechna místa vracíme. Největší podporou pro nás jsou pak naše rodiny, které nám velice fandí a povzbuzují nás. Všichni společně trávíme i dovolené a pokaždé si je neskutečně užijeme," zmiňuje Kyprová s tím, že ve skupině probírají i případné rodinné nebo osobní problémy. „Tak velký soubor na ně vždy najde řešení," uzavírá Kyprová.

VERONIKA LAURA BOHÁČKOVÁ