Setkání generací, jak organizátoři akci v místní části Rousínova nazvali, nabízí třeba vypichování vazeb, pletení košíků, zdobení perníků, vyšívání, pletení a štupování ponožek, kresbu nebo paličkování. Prostě dovednosti venkovského charakteru pod jednou střechou.

Všechno je o cviku

Na jednom ze stanovišť, na kterém se drhá a sukuje, sedí Dorota Doležalová ze Slavíkovic. K sukování se vůbec poprvé dostala v dětství na táboře. V utahování uzlíků už je nyní doslova pokladnicí nápadů. „Snad se do toho dostanu, je to vše o cviku. Učitelka je ovšem dobrá," oceňuje Martin Rigan vedle sedící kamarádku, která se techniku na výrobu náramků pokouší představit. „V jednom náramku může být klidně až čtyři tisíce uzlíků. Pracuji s několika bavlnkami, užší vyžadují třeba šest, standardně vyrábím tak z deseti bavlnek," popisuje Doležalová.

Když začne mluvit o řadách, dvojitých uzlech a barvách, začínám se ztrácet. Nic na tom ovšem nemění, že se její šikovné ruce, které umí i šít a plést, chystají i právě na štafetové pletení.

U každého, kdo vezme do ruky jehlice, bude evidované i kolik řádků upletl a jakou barvou. „Vždy po nějaké naší akci změříme její délku, ofotíme stránku z kroniky, která eviduje jednotlivé pletaře, a pošleme ji do agentury. Bez evidence to celé ztrácí smysl. Třeba se jednou skutečně dopracujeme ke světovému rekordu. Ale to není náš primární cíl. Ten spočívá v tom, že tu máme něco, co lidi stmeluje," přibližuje členka pořádající Tělovýchovné jednoty Spartak Slavíkovice Marie Straková.

Malé, různě barevné kousky látek se o pár metrů dál kupí na stole Kristiny Vackové. Stejně jako její kolegyně čerpá inspiraci hlavně z internetu. V nešitém patchworku jsou základem polystyrénové výlisky ve tvaru koule, zvonku nebo třeba vajíčka. „Následně na ně špendlím pentličky, důležitou roli hraje fantazie. Vydržím u toho celé hodiny. Výsledek pak poslouží jako vánoční ozdoby nebo velikonoční dekorace," vyjmenovává Vacková.

Samoukem je také další z místních Stanislava Křivánková. Zdatná pletařka košíků, ošatek nebo ozdob na stromeček se technice věnuje necelé dva roky. Plete z pedigu, což je vnitřní část stonku ratanové liány. „Musí se používat, když je namočený, díky tomu je pedig ohebný. Kdyby nebyl, lámal by se," upozorňuje.

Zajímavá recyklace

Ruční práce má ráda i Jana Spáčilová. Pletení z papíru jí nadchlo proto, že zrecykluje starý nepotřebný papír, ze kterého vytvoří za minimální náklady pěkný výrobek. „Skvěle to jde i z reklamních letáků. Považuji se stále za začátečníka, dělají se z toho však neuvěřitelné věci, jako koše na prádlo, košíky na kořenky, elegantní klobouky," vyjmenovává žena.

Jako materiál se jí nejvíc osvědčily telefonní seznamy. „Nastříhám z jednotlivých stránek proužky, pomocí špejle nebo svařovacího drátu vytvořím ruličky, které se dají díky práškovému mořidlu nabarvit. Pomocí lepidla je pak napojuji," vykládá Spáčilová. No, úžasné. To se prostě musí vidět.

Většinu žen nicméně trochu trápí, že jednotlivé ruční dovednosti a techniky poslední roky upadají. Děti jsou na počítačích, nechodí ven, nejsou k ničemu vedené, shodují se některé návštěvnice. Jiné to tak skepticky nevidí. „Patchworky nebo výtvarné kroužky jsou přitom plné, myslím, že spousta dětí má slušný rozsah, a to je jenom dobře," oceňuje Hana Formánková z Čechyně, která se zrovna usadila k pletení šály.

Ta začala vznikat před několika dny na brněnském veletrhu Regiontour, sobotní praktická výstava je jeho druhou zastávkou. „Zatím jsme asi na dvou metrech," poznamenává k délce šály Straková.

Lidé chodí ve vlnách, jsou zvídaví, z některých stanovišť nadšení, leccos si chtějí vyzkoušet. „Smyslem akce je, aby se lidé potkali, aby jednotlivé generace navzájem objevovaly, co umí jejich sousedé. Prostě se o sobě dozvídají něco nového. Každý se navíc může něco zajímavého naučit, což je výborné," dodává spokojené Straková.