Problém, o němž informoval Vyškovský Deník už asi před rokem, stále neutichl. Naopak. Puch z vepřína ve slavkovské Topolové ulici trápí tamní obyvatele stále víc.

„Chodím pomáhat synovi na stavbu poblíž prasečáku. Je vidět, že areál je celý zanedbaný, zdi jsou popraskané, jímky vůbec nejsou zabezpečené, jak by měly být. To není jen zápach, to je přímo čpavek, z něhož bolí hlava. Pochybuji, že provozovatel má vůbec nějaké povolení,“ postěžoval si Josef Gargoš ze Slovákovy ulice, který se svojí stížností už navštívil i slavkovského starostu Ivana Charváta.

Znechucený obyvatel se obrátil také na slavkovský odbor životního prostředí. Právě jeho vedoucí Miroslav Zavadil si myslí, že špatným krokem byl už samotný vznik zemědělského areálu před mnoha lety.

„Smůlou zkrátka je, že starý územní plán kdysi umožnil vystavět tento areál v blízkosti ochranného pásma. Buďme rádi, že ho někdo nevyužívá celý. Prasata ve vedru však zapáchají vždycky. Jde také o to, kam se vyváží hnůj,“ řekl Zavadil.

Ten prý stěžovatelům pomoci nedokáže. „Z hlediska norem, které náš odbor dokáže posoudit, je zařízení vše v pořádku. Vymístit ho prostě není zrovna jednoduché,“ prohlásil Zavadil.

Podle obyvatel je však slavkovský vepřín horší než mnohé velkochovy. „Byl jsem například v Nevojicích, kde mají jímky zakryté makralonem. Proto tam už dávno není takový zápach, jako kdysi. Nemám nic proti podnikání, ale musí být přece na úrovni,“ doplnil Gargoš.

Právě zařízení pro chov prasat v Nevojicích, které spadá pod bučovické jatky, má integrované povolení od krajského úřadu. To například zaručuje, že provoz splňuje všechny nutné normy z hlediska ovzduší a vodního hospodářství.

„Povolení však vyžadujeme pouze od podniků, které chovají více než dva tisíce kusů prasat na porážku nebo sedm set padesát kusů prasnic na chov. To ovšem neznamená, že drobní zemědělci můžou porušovat zákon. Je ovšem mnohem složitější tuto skutečnost objevit a prokázat,“ potvrdila vedoucí krajského odboru životního prostředí Anna Hubáčková.

Provozovatel slavkovského vepřína s chovem o dvanácti stech kusech prasat Pavel Marada připouští, že s vedrem roste i zápach z provozu. Stojí si však za tím, že splňuje všechna nařízení.

„Jímky máme zakryté. Kejdu vyvážíme v noci a zapravujeme do čtyřiadvaceti hodin. Záleží na tom, kam vane vítr. Stane se, že se otočí a zápach se šíří na město. To ale jen zřídka. K potížím však může přispívat třeba i čistička odpadních vod nebo jiní zemědělci. Lidé by to neměli házet jenom na můj provoz,“ řekl Marada.

Podotkl však, že do budoucna zvažuje pořízení nové vzduchotechniky. Ta by měla úniku zápachu lépe bránit.