Padesát let staré koupelny, kuchyňské linky, špatné odpady, elektrické dráty umístěné pouze v lištách. Tak podle některých Slavkovanů vypadají městské byty v sídlišti Nádražní, které se radnice chystá prodat za patnáct tisíc korun za metr čtvereční. Právě tím jsou nájemníci šokovaní. „Za takovou cenu je nechceme kupovat. Všude jinde, i ve větších městech než je Slavkov, lidé dostanou byty za mnohem nižší cenu. Zaplatí zhruba polovinu, v některých případech i méně, než je skutečná cena bytů,“ rozčilovala se například Slavkovanka Eva Marušková.

Zajedno s ní je přibližně desítka nájemníků bytových domů číslo 1153 až 1158. Ty mají jít do privatizace jako první. A pokud lidé zaplatí před podpisem smlouvy přibližně osm set tisíc , což je zhruba cena jednoho bytu, dostanou desetiprocentní slevu. Jak ale tvrdí obyvatelé bytovek, žijí tam vesměs sociálně slabší rodiny.

„Jde o důchodce, matky samoživitelky nebo nepříliš majetné nájemníky. Jak můžou tito lidé za pár měsíců sehnat tolik peněz? Vždyť s jejich příjmy jim ani žádná banka půjčku nedá. A zastupitelé moc dobře ví, kdo tady bydlí,“ rozhořčoval se Leoš Kratochvíl. Stejně jako on, i řada dalších obyvatel městských bytů v Nádražní ulici je přesvědčená, že radnice má ve skutečnosti jiné úmysly, než prodat byty nájemníkům.

„Myslíme si, že nás město chce podrazit. Zastupitelé zřejmě počítají s tím, že to nikdo nekoupí. A ve druhé vlně bytovku prodají jinému zájemci třeba za poloviční cenu. Vypadá to, jakoby nás odtud chtěli vypudit,“ tvrdila jak Marušková, tak i Kratochvíl nebo třeba Michala Holubová Tamara Dvořáková, Josef Charvát, manželé Kosíkovi a další nájemníci. Ti se také shodují na tom, že cena by měla být úměrná kvalitě. Což se podle nich o jejich bytech nedá říct. „Za padesát let, co tady domy stojí, takřka neviděly ruce dělníků. Radnice nechala pouze udělat zvonky a plyn. To je všechno,“ uvedl například Kratochvíl.

A zároveň dodal, že úpravy, které se tam pracovníci dodavatelské firmy dělají teď, s vnitřkem bytů nemají nic společného. „Obnovují fasádu, vrtají do zdí a dokonce nám přitom rozbili azbestové trubky. Tento materiál je karcinogenní. Město se vůbec nemá k tomu, aby zjistilo, jestli azbest nezamořil byty. A něco takového si máme kupovat, ke všemu za osm set tisíc?“ ptal se Kratochvíl. Rozhořčení nájemníci uvažují o tom, že si najdou právníka, aby za ně s městem jednal. Jsou odhodlaní co nejdřív sepsat petici. Radnice ale dala jasně najevo, že jejich požadavky nepovažuje za oprávněné.

Víc v sobotním vydání Vyškovského Deníku