Zákrok Slavkovského ochranářského spolku, který se letos rozhodl po delší době dlouhonohé ptáky opět kroužkovat, trvá pár desítek minut. Má však pro ochránce přírody a ornitology velký význam. „Díky kroužkům na nohách ptáků můžeme sledovat jejich cesty: odkud kam táhnout, jestli se vrací každý rok na stejné místo, nebo zda se mladí poté, co dospějí, drží v blízkosti svých rodičů," vysvětluje amatérský ornitolog Jiří Bartl, který se jakožto držitel kroužkovací licence o označení mláďat stará.

Samotné kroužkování je nejdůležitější, ale stále jen jednou z několika částí procesu, který je na programu. Nejprve je nutné malé ptáčky dostat z vysokého komína dolů. „Od rána zažíváme horké chvilky. Člověk, u kterého jsme si objednali vysokozdvižnou plošinu, půl hodiny před začátkem zjistil, že ta jeho tak vysoko nedosáhne. Tak jsme sháněli klempíře, který by nahoru vystoupil: samozřejmě žádný teď není k dispozici. Naštěstí se podařilo sehnat jinou plošinu s dost dlouhým ramenem, takže pokračujeme podle plánu," líčí člen ochranářského spolku Petr Navrátil.

V plánu nicméně bylo i to, že akci budou přihlížet děti ze školy v rámci výuky přírodopisu. Jenže počasí je proti a žáci se nemůžou dostavit. Zkrátka ovšem nepřijdou. „Určitě se za nimi zastavíme. Měli za úkol namalovat obrázky čápů. Na oplátku pro ně máme malé dárky z České společnosti ornitologické. A mláďatům navrhnou jména," slibuje Navrátil.

Zpět za půl hodiny

Akci tedy přihlíží jen několik zájemců schovaných pod deštníky. „Do spolku tak trochu patřím, takže jsem o kroužkování dostala zprávu. To jsem si nemohla nechat ujít, ptáky mám moc ráda," říká přihlížející Slavkovanka Růžena Pešicová.

Plošina už je nahoře a malí čápi vyzvedávají muži opatrně z hnízda. Přitom se také přítomným dostane odpovědi na dosud nezodpovězenou otázku: kolik mláďat vlastně v hnízdě je? Nakonec jsou ke spokojenosti všech tři a ne dvě, jak se odhadovalo.

Zanedlouho jsou už ptáčci dole a jejich nožičky se střídají na stole pod Bartlovými kleštěmi. „Kroužek pro čápy musí být ocelový, aby si ho nestrhli svým silným zobákem. Menší ptáci dostávají kroužky hliníkové. Existují také takzvané odečitatelné kroužky: na těch je značka zvýrazněná černou barvou, takže ji lze přečíst i na dálku stativovým dalekohledem," podotýká ornitolog.

Bíločerní opeřenci jsou zcela klidní. Na svět přišli teprve nedávno: jsou nemohoucí, ještě nelétají, proto je na kroužkování nejlepší čas. Za půl hodiny už jsou zpátky v hnízdě a jejich matka na ně opět dohlíží.

Čáp bílý i čáp černý byli Českou společností ornitologickou vyhlášení Ptákem roku 2014. Ve Slavkově se čápi poprvé uhnízdili v roce 1998 a tehdy to bylo poprvé a naposled, co se kroužkovali. Kromě toho, že se k této činnosti nyní vrátil, má slavkovský spolek na svědomí i mnoho jiného ve prospěch tohoto ptačího druhu. „V Rousínově a Velešovicích jsme pro ně zřídili hnízdní podložky. Zatím se tam neusadili, jen se vždy na pár dní zdrží. Ale jak nás upozornil uznávaný odborník Mojmír Vlašín, je třeba trpělivosti. Zahnízdí třeba za deset let," upozorňuje Bartl.

Připomíná také, že čáp patří mezi ohrožené druhy. „Nejnebezpečnější jsou pro ně sloupy elektrického vedení a jeho dráty. V mlze do nich můžou narazit a zranit se nebo se i zabít. Na cestách na ně čeká vůbec hodně nástrah. Kroužkujeme je právě proto, abychom věděli, co dělali a co je potkalo," uzavírá ornitolog.