V poslední době se zaměřil hlavně na školní kroniky, ze kterých se snažil vyčíst osudy učitelky Eleonory Janáčkové, sestry slavného hudebního skladatele Leoše Janáčka. Švábenice se jí staly na dlouhá léta domovem a posléze i místem posledního odpočinku.

Poprvé se Kudlička o Janáčkovou začal zajímat před lety, kdy vedl sdružení občanů pro Švábenice, které se mimo jiné zabývalo historií městyse. Tehdy pořádal spolu s vyškovským kulturním střediskem koncert na paměť sestry slavného hudebního skladatele.

„Její osudy připomínal jenom velký litinový kříž na hřbitově a později pamětní deska na budově staré školy pod kostelem. Kromě útržkovitých informací z obecní švábenické kroniky jsme podrobnější Janáčkové osudy neznali. To byl popud pro to, abych pátral hlouběji,“ říká Kudlička.
Ze školní kroniky zjistil, že Janáčková přišla do Švábenic v roce 1875 ve zhruba pětatřiceti letech jako pomocná učitelka.

„Švábenická dítka učila Janáčková osmadvacet let. Poté se přesunula do Dědic,“ vypráví Kudlička a ukazuje kroniku dědické školy z roku 1903. Janáčkové v té době bylo třiašedesát let a brzy těžce onemocněla. „Koncem prosince 1903 podala Janáčková přímo u ministerstva školství žádost za definitivní ustanovení, z něhož se dlouho netěšila,“ říká amatérský badatel ze Švábenic.

Ještě v dubnu jí byla udělená dovolená do konce školního roku s doporučením trvalého odpočinku. „Janáčková se vrátila do Švábenic, kde ve svém domku v roce 1919 spokojeně dožila. Právě také díky jejímu pohřbu máme jeden z nemnoha důkazů, že Švábenice navštívil i Leoš Janáček,“ dodává Pavel Kudlička.

Historikové o tom vědí díky vzpomínce hospodyně Marie Stejskalové, která u Janáčků pracovala dlouhých čtyřicet let.

Poté, co Kudlička uceleně shrnul osudy Janáčkové na Vyškovsku, začal se zabývat další historickou událostí. „Poté, co Vyškovské noviny uvedly, že jsem už před léty vypátral jména a osudy padlých vojáků, obrátily se na mě další vesnice z regionu, které mě požádaly o podobnou službu,“ popisuje současnou práci amatérský pátrač.

Dál se věnuje osudu faráře, strýce z manželčiny strany, který strávil válečná léta 1941 až 1945 v Hošticích na Kroměřížsku a zažil dramatické chvíle. Podrobně je popsal v soukromé rodinné kronice. Pátrá také s Mojmírem Režným po zaniklé obci Šebořice v blízkosti Švábenic.

Díky svému zájmu o regionální historii už dokázal Kudlička odhalit mnohé zajímavosti. Vyhledává v archivech, poslouchá vyprávění pamětníků, pročítá korespondenci z pozůstalostí. Postupně pak odkrývá dramatické příběhy a lidské osudy.