A mezi ně patří i Holubice. Místní hostinec U Kapičky už provoněly výrobky z vepřového masa, protože spolu s ostatky se v Holubicích tradičně konají i vepřové hody. U stánků se tlačí spousta milovníků vepřových specialit. Kolem pobíhají děti, aby se v mrazivém dopoledni alespoň trochu zahřály a jejich tatínci koštují místní pálenku.

To, že se ostatky konají v sobotu, nikomu nepřipadá divné, i když to tak úplně podle tradice není. „Správně by měly být až v úterý, těsně před Popeleční středou. O její půlnoci totiž takzvaným pochováním basy končí veškeré veselí a nastává půst. Pojí se tak folklorní tradice s církevní. Jenže dnes je lepší si to užít ve dnech volna, aby lidé mohli po neděli zase vyrazit do práce," vysvětluje organizátor akce MIloslav Švábenský.

Místní kronikář Bohumil Robeš doplňuje, že masopust znamená půst od masa. „U nás se říká ostatky, protože se sní všechno, co zůstalo. Zvyk se táhne už od středověku, kdy masopustem končí veškeré radosti a Popeleční středou nastává doba čtyřicetidenního půstu, který trvá až do Velikonoc. Dnešní církev je už k půstu ale velmi tolerantní a doporučuje se postit jen na Velký pátek, eventuálně na Štědrý den. Páteční půst tak už není povinný, jak tomu bylo dřív, já sám jsem si dal včera dobrý řízek," směje se kronikář.

To už se kolem začínají sbíhat nejrůznější maškary, které zanedlouho vyrazí v průvodu. „Ten chodí od chalupy k chalupě a lidé v maskách všechny zvou na večerní zábavu, kde se také bude pochovávat basa. Všude dostanou něco dobrého na zub nebo na zahřátí a příspěvek do kasičky na celou organizaci ostatků," přibližuje Martina Řezníková, která mezitím obsluhuje pána, který si přišel nakoupit domů sádlo.

Maškary už tvoří před hospodou pěkný hlouček a vydávají se na konec vesnice, na místo, kterému místní lidé říkají kruh. Tam mají všechny masky sraz a vyráží odtud průvodem celou obcí. Postupně se k už tak početným maškarám přidávají další, a tak je tu k vidění tradiční medvěd, několik čarodějnic, Večerníček, včelka Mája, vánoční stromeček, čert, ruská carevna, Sněhurka a nesmí chybět ani harmonikář a velitel průvodu s ozembuchem.

Na místě setkání už na Sněhurku čeká sedm trpaslíků a dokonce pro ni mají i kočárek, údajně s osmým trpaslíkem. Toho se téměř dvoumetrová černovlasá Sněhurka s červenou pentlí hned ujímá a kočárek už pak nepouští z rukou.

Početná, asi pětadvacet maškar čítající skupina, tedy je kompletní a může se vydat na cestu. Občas se rozdělí, aby do večera stihli navštívit všechny domy v téměř tisícihlavé obci.

Někteří lidé čekají, až jim Večerníček zabuší na dveře, aby je pozval na večerní tancovačku, jiní už rovnou stojí ve dveřích s panáky rumu nebo slivovice a ošatkou dobrot. „Každý rok mám pro maškary něco nachystané. Počasí není zrovna nejvlídnější a je to pro ně určitě náročné, být celý den na mrazu. A tradice mám moc ráda," svěřuje se jedna z místních obyvatelek, která napekla domácí koláče.

Po chvíli vidím k průvodu dobíhat ještě motýla Emanuela s Makovou panenkou. Skupina maškar, rozrostlá o další dva členy, postupuje dům od domu, v sobotním popolední a jistě se už všichni těší, jak se zahřejí na večerní zábavě.