Jak vysvětluje organizátor setkání, ředitel vyškovské základní umělecké školy Aleš Musil, hlavní myšlenkou je i letos, že pouze nezazpívaná píseň je špatná. „U každého stolu jsou týmy složené z dvou až dvanácti zpěváků a hudebníků. Máme pět soutěžních kol, v každém stoly zazpívají po jedné písni. Zazní jich tak padesát. Následně budou týmy hlasovat, který byl podle nich nejlepší,“ popisuje pravidla Musil.

SETKÁNÍ S PŘÁTELI

Jak však vzápětí dodává, z podstaty nejde o soutěž, ale o setkání. Souhlasí s ním i Omasta. „Minule nás akce moc bavila, tak jsme chtěli přijít znovu. Máme tady kamarády a je zde skvělá atmosféra. Rozhodně nám nejde o výhru, chceme si dobře zahrát a potkat se s lidmi,“ říká muž. Hudebníci z Kdo má chuť prý vybírali soutěžní písně podle toho, co jim jde nejlépe.

Rozhodně však nehrozí, že by dnes publikum slyšelo dvě skladby stejné. I proto, že každý tým má úplně jiné nástrojové složení. Někdo hraje na kytaru, jiný baskytaru, housle, basu, ukulele, banjo nebo flétnu. „Všechny skupiny navíc skladby vybíraly tak, aby měl každý originální repertoár,“ doplňuje Musil.

Dva stoly obsadili i jeho žáci ze základní umělecké školy. U jednoho se baví členové sboru Re-canto. „Líbí se nám tady. Písničky jsme vybírali podle toho co umíme. Na dnešní setkání jsme samozřejmě trénovali. Asi deset minut,“ vtipkuje Ondřej Šinkyřík. Hned však ujišťuje, že je všichni umí. „Jen jsme si zkusili, jak nám to v osmi lidech půjde,“ vysvětluje.

Kromě Re-canta a Kdo má chuť publikum postupně poslouchá písně třeba od Pokaždé jinak, WC 5, Evoluce, Tak určitě nebo Moravan folk. „Někteří mí kolegové z práce budou hrát a zpívat, takže jsem je přišla podpořit. Atmosféra je výborná, jsme spokojení. Mezi stoly zatím favorita nemám, zatím se rozhlížím a poslouchám, určitě si nějakého vyberu,“ usmívá se Pavlína Lovecká z Ondratic.


DO RÁNA

A jak upozorňuje ředitel vyškovského zooparku Josef Kachlík, dá se čekat, že po pěti kolech akce neskončí. „Loni se velmi vydařila. Až do pozdních hodin společně hrálo asi padesát muzikantů a bylo to úžasné,“ vzpomíná Kachlík.

Vypadá to, že i letos stodola ožije minimálně do půlnoci. Už v prvních kolech je totiž zřejmé, že si lidé přátelskou atmosféru vychutnávají plnými doušky. Kdo zná písně spoluhráčů, přidává se a zpívá s nimi. Někteří lidé v publiku si také pobrukují, jiní se zase pohupují do rytmu. Baví se všechny generace. „Jsem za to velmi rád, akci totiž pořádám pořád hlavně kvůli dětem, může být pro ně motivující. Vidí, že se dá bavit i jinak než s mobilem v ruce, že stačí vzít do ruky nástroj a být součástí dobré party. Tato myšlenka mě naplňuje,“ je spokojený Musil.