Karel Dvořáček
31. října 1911, Ivanovice na Hané[
20. srpna 1945, Brno

Otec Josef Dvořáček (1883-1920) pocházel z Topolan z rolnické rodiny. Zemřel na následky zranění úlomkem kruhové pily, když bylo Karlu Dvořáčkovi devět let. Matka Marie se narodila v Křižanovicích u Vyškova v rodině železničáře. Dvořáčkovi měli čtyři děti: Josefa, který zemřel na spálu a záškrt, Karla (1911-1945), Stanislava (1913-1989) a Janu (1914-1971). Všichni tři sourozenci se stali učiteli.

Po maturitě, kterou Karel absolvoval roku 1931 s vyznamenáním na učitelském ústavu v Kroměříži, nastoupil do Karviné na místo pomocného učitele. V Ivanovicích na Hané založil dětský pěvecký sbor a hudební kvarteto. Také působil v ochotnickém spolku, pro který psal i divadelní hry. Kromě hudby a divadla miloval i literaturu. Sám aktivně tvořil. Hlavní inspirací byl slezský region, k němuž se váže již jeho prvotina, soubor sedmi baladických próz Olza. Vytvořil i povídkový soubor Cesta k tichému domu a román František chce být spravedlivý. Jeho román Pole kráčí do hor získal státní cenu za literaturu. K rodné Hané se vztahuje román Mrtvá řeka. Sebral a vydal lašské pohádky pod názvem Boží země.

Byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Dvakrát byl zatčený a do dubna 1945 pobýval v německém vězení ve Zwickau.

Po válce se vrátil těžce nemocný domů a 20. srpna zemřel. Je pohřbený na Ústředním hřbitově v Brně. V roce 1992 přijala knihovna ve Vyškově jeho jméno do svého názvu.