VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stařenka zažila vystěhování obyvatel

Krásensko /ROZHOVOR/ - Anna Průchová zažila vystěhování obyvatel Krásenska při rozšiřování vojenského prostoru za nacistické okupace. Návrat do zdevastované obce byl strašný, přesto říká: Byli jsme šťastní, že jsme doma, i když tam Němci vše zničili.

23.5.2009
SDÍLEJ:

VĚČNÁ OPTIMISTKA. Pamětnice Anna Průchová si stále uchovává dobrou náladu. I když hovoří o nepříjemných zážitcích z dob druhé světové války.Foto: Deník/Michal Sklenář

Drobná stařenka s jasnýma, pomněnkově modrýma očima, veselou myslí a obdivuhodnou pamětí i v dvaaosmdesáti letech. To je Anna Průchová, jedna z posledních pamětnic násilného vystěhování obyvatelstva Krásenska za nacistické okupace. Vzpomínky na trauma, jež kromě ní postihlo stovky dalších lidí z Vyškovska, jí chvílemi ještě dnes vhánějí slzy do očí. Ale hned je zase potlačí. I o tak těžkých časech dokáže vyprávět s humorem a nadhledem.

Kdy a jak se k vám dostaly zprávy, že obyvatele Krásenska chtějí Němci vystěhovat?

Mezi lidmi tyto zvěsti kolovaly. A pak Němci přinutili k vysídlení lidi z Rychtářova a dalších vesnic. My z Krásenska jsme ale doufali, že se stěhování vyhneme. Že válka prostě skončí dřív, než k tomu dojde.

Jenže to byly plané naděje…

Bohužel. Pak se v obci objevili Němci, vojáci. Byli ve škole a odhadovali jednotlivé domy.

Jak se chovali k místním?

Musím říct, že velice slušně. Mnohem horší byli ale Němci z Besarábie, kteří do Krásenska přijeli v listopadu 1943.

Co tam vlastně dělali?

Rabovali. Nacisti je sem přesídlili a do Krásenska se přijeli vybavit. Učila jsem se dámskou krejčovou u soukromnice v Ruprechtově. Vracela jsem se tehdy navečer domů a slyším všude němčinu. „Panebože, co se děje?“ ptala jsem se. Maminka mi říkala: „Ani se neptej, jsou tu besarabští Němci a kradou.“ U Zouharů v sousedství prý nezůstala ani metla. Otec byl stavitelský asistent a doma uskladnil spoustu firemního stavebního materiálu na opravu fary. Maminka se bála, že to Němci poberou, a my to pak budeme muset zaplatit.

Jak to dopadlo?

Dobře, prostě nás z nějakého důvodu vynechali. Ale jinde nezůstalo doslova nic. Němci na povozy naskládali, co se dalo a odjeli. Mlátičky, nářadí. Dovedete si představit, jak bylo sedlákům, kteří na to celý život šetřili? Píchali hůlkama do slámy, jestli tam někdo něco nenechal. Našli takhle elektromotor a měli hroznou radost. Byli sprostí. Málokdo něco zachránil.

Jak jste prožívala vystěhování na jaře 1944?

Protože jsem se ještě doučovala v Ruprechtově, zůstala jsem ještě pár měsíců tam, u tety. Naši ale museli odjet do Krumvíře, kde otec sehnal bydlení v nájmu. Já a sourozenci jsme byli mladí, brali jsme to s nadhledem, dělali jsme si i legraci. S rodiči jsme věřili, že se domů vrátíme, protože s Němci už to bylo na všech frontách nahnuté. Ale pro staré lidi to byla strašná rána, byli v Krásensku zakořenění. Přesazení mnozí nepřežili. Moje babička umřela hned po vystěhování v roce 1945…

Co vám vlastně tehdejší úřady daly za tohle utrpení?

Němci sice udělali odhady cen nemovitostí, ale peníze nikomu nedali. Odhad samozřejmě neodpovídal skutečné ceně, byl mnohem nižší. A navíc byl ve vázaných vkladech, nikdo si nemohl vybrat třeba celou sumu. Inventář domu jsme si mohli vzít s sebou. Otec musel najmout auto a všechno i s dobytkem odvezl do Krumvíře.

Jak vás přijali místní?

Tatínek pěkně vyspravil místnosti, kde jsme měli bydlet, ale majitelům se zalíbily natolik, že se do nich sami nastěhovali. A nám nechali místnosti s cihelnými neomítnutými zdmi. Nebyli na nás hodní, třeba na Vánoce nám přestřihli elektrické vedení. Pamatuju si, jak se nám jedna paní říkala: „Lidi zlí, co jste udělali, že vás vystěhovali?“ Tak jsme si vytrpěli svoje od Němců a taky naši lidi se na nás dívali jako na vyvrhele. Ale ne všichni. Našla jsem si v Krumvíři kamarádky, nakonec jsem se tam sžila.

Dostávali jste za války zprávy o tom, co se v Krásensku děje?

Známí z Vyškovska psali, jak to tam Němci všechno zničili. Jenže jsme tomu nechtěli věřit, mysleli jsme si, že přehánějí.

Jaký byl návrat domů?

Ten pohled na dědinu byl šok. Všechno zdevastované. Vypadalo to, jako by se tamtudy přehnala fronta. Doškové střechy samozřejmě zmizely, shořely. Němci všechno rozstříleli. Z rozbitých baráků bez oken, dveří a střech trčely komíny. Střechu z našeho domu, stál naproti kostela, strhnul tank. Okna byla vytlučená. Hrozný pohled… Zničili všechno, roztřískali i šporáky a kachlová kamna. Ale přese všechno jsme byli šťastní, že jsme zase zpátky doma.

Byli v dědině po Němcích zbraně?

Všude byly patrony, i ostré. Miny a granáty asi ani ne. Ale ještě dnes, když těží dřevo na Holém vrchu, tak se najdou ve stromech střepiny po německé palbě. Zabodaly se tam, když byly stromy ještě mladé. Občas prostě zadrnčí cirkulárka při řezání, jak narazí na železo.

Jak vypadala pole?

Úplně zarostlá pýrem. Sedlák nám pole přeoral a pak jsme ho ještě museli kopáčem vyčistit. Nadřeli jsme se tam jako otroci.

Začátky tedy byly těžké…

Dnes si to sotvakdo dovede představit. Otec provizorně opravil střechu, okna jsme zatloukli deskami. Zimu jsme přečkali v jedné světničce. Se sestrou a dvěma bratry nás bylo šest. Svítili jsme petrolejovými lampami, nebyla elektřina. Vařili a topili jsme na jednom šporáku. A to si k nám ještě chodili vařit sousedi, protože takové štěstí, že by jim zůstal šporák, neměli.

Lidé si tedy pomáhali?

Samozřejmě, každý vypomohl sousedovi v nouzi a naopak. Lidé drželi strašně při sobě. Dostali jsem státní půjčku, tatínek začal pracovat jako zedník. Domek jsme postupně opravovali. Šlo to pomalu. Nebyl materiál, peníze. Koncem 40. let jsme už bydleli jakžtakž slušně.

A kdy se vrátil do obce společenský život?

Uklízeli jsme kostel, sedláci na povozech stěhovali lavice a další věci, jež byly uložené ve Křtinách. Ale farář se už nevrátil. Hody jsme začali slavit už v roce 1946. Vše se zkrátka hned po válce zase vracelo do normálních kolejí. Vrátily se nakonec i ty mlátičky, které představovaly hotové jmění. V obci byly jen dvě. Majitelé se je vydali hledat, někde po Besarabcích zůstaly, poznali si je. A Němci je dokonce jaksi technicky vylepšili. Zkrátka všechno zlé je někdy k něčemu dobré.


Autor: Michal Sklenář

23.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Zedník 90 Kč

Zedníci (kromě zedníků ohnivzdorného zdiva) Zedník. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 90 kč, mzda max. 130 kč. Volných pracovních míst: 4. Poznámka: Požadavky: vzdělání vyučení v oboru, praxe v oboru vítána, zodpovědnost, spolehlivost, dobré reference , Popis práce: PP na dobu určitou s možností prodloužení, Zaměstnavatel nabízí: výhodné mzdové podmínky (mzda bude upřesněna dle kvalifikace a praxe), stabilní práci po celé roční období, místo výkonu práce Vyškov a stavební zakázky v rámci ČR, Kontakt: Pekařová Blanka Mgr., tel.: 517 343 417, e-mail: pekarova@staeg.cz, v případě zájmu zasílejte životopisy na uvedený e-mail, vybraní uchazeči budou kontaktováni a pozváni k osobnímu pohovoru. Pracoviště: Staeg stavby, spol. s r. o., Průmyslová, č.p. 738, 682 01 Vyškov 1. Informace: Blanka Pekařová, +420 774 742 403.

Výroba - Výroba Obsluha strojů 12 200 Kč

Obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z plastu Operátor CNC strojů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Nepřetržitý provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč, mzda max. 14000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: Popis práce: obrábění plastových výrobků, Výběrové řízení proběhne 7.1.2016 v 9:00 na adrese: Průmyslová 742/8b, Vyškov, Kontaktní osoba: Fedir Melnyk, 774 445 484. Pracoviště: Medaex - plast - international s. r. o., Průmyslová, č.p. 742, 682 01 Vyškov 1. Informace: Fedir Melnyk, .

Výroba - Výroba Zámečníci strojů 17 000 Kč

Zámečníci strojů Zámečníci. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 25000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Požadavky: vzdělání vyučení nebo vyučení s maturitou, obor zámečník, praxe výhodou, svářečský průkaz, ŘP sk. B, Popis práce: výroba kovových dílů-svařenců podle výkresové dokumentace, občasná montáž kovových zařízení u zákazníka v ČR a SR, PP na dobu neurčitou, fyzicky náročná práce, vhodné i pro absolventy, Kontakt: Ing. Jakubčíková, tel: 739 069 991, doba k zastižení 6:30-16 hod. Pracoviště: Format 1 spol. s r.o., Mlýnská, č.p. 84, 683 52 Křenovice u Slavkova. Informace: Lucie Jakubčíková, +420 739 069 991.

Gastronomie - Gastronomie Číšník, servírka 16 990 Kč

Číšníci a servírky Ćíšník/servírka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 16990 kč, mzda max. 19700 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání vyučení, POPIS PRÁCE: PP na dobu neurčitou, vhodné i pro absolventy, ZAMĚSTNAVATEL NABÍZÍ: zvýhodněné stravování, KONTAKT: Petrášová Lara, tel.: 778 082 275, e-mail: office@hotel-arkada.cz. Pracoviště: Sarda medtech, s.r.o., prac. bučovice, náměstí Svobody, č.p. 32, 685 01 Bučovice. Informace: Lara Petrášová, +420 778 082 275.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Aqualand ruší rodinné vstupné a posiluje expresní autobusové linky

Hřbitov v Bučovicích. Ilustrační foto.

Nová dlažba a schodiště. Opravy bučovického hřbitova skončí nejpozději v srpnu

S šedesáti kily na Sněžku a Nazareth s Masarykem v Havířově: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 16. až 17. června 2018.

Klobouky v hlavní roli: háčkované, od květinářek nebo zapomenuté ze skříní

Bučovice /VIDEO/ – Nádvoří renesančního zámku v Bučovicích se na pár hodin vrátilo do období první republiky. V neděli se tam totiž konal první ročník Kloboukového odpoledne. Akci pořádal bučovický klub důchodců Přístav ve spolupráci s tamní radnicí a pracovníky zámku.

AKTUALIZOVÁNO

Seznamka pro 1918 lidí? Na Největší československé rande přišla jen třetina

Brno – Jen přibližně třetina původně plánovaného počtu lidí se zúčastnila víkendové akce Největší československé rande.

Skaličák zburcoval hasiče. Průjezd parní lokomotivy zapálil trávu kolem trati

Brno - Parní lokomotiva přezdívaná Skaličák v neděli zahřála u srdce dopravní nadšence, její jízda už ale tolik nepotěšila jihomoravské hasiče. V brněnských Ivanovicích a Obřanech totiž po jejím průjezdu při akci Dopravní nostalgie začal u tratě na několika místech hořet tráva.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT