VYBRAT REGION
Zavřít mapu
SKÓRE ROVNOSTI: Těšíte se na ochlazení?

Stařenka zažila vystěhování obyvatel

Krásensko /ROZHOVOR/ - Anna Průchová zažila vystěhování obyvatel Krásenska při rozšiřování vojenského prostoru za nacistické okupace. Návrat do zdevastované obce byl strašný, přesto říká: Byli jsme šťastní, že jsme doma, i když tam Němci vše zničili.

23.5.2009
SDÍLEJ:

VĚČNÁ OPTIMISTKA. Pamětnice Anna Průchová si stále uchovává dobrou náladu. I když hovoří o nepříjemných zážitcích z dob druhé světové války.Foto: Deník/Michal Sklenář

Drobná stařenka s jasnýma, pomněnkově modrýma očima, veselou myslí a obdivuhodnou pamětí i v dvaaosmdesáti letech. To je Anna Průchová, jedna z posledních pamětnic násilného vystěhování obyvatelstva Krásenska za nacistické okupace. Vzpomínky na trauma, jež kromě ní postihlo stovky dalších lidí z Vyškovska, jí chvílemi ještě dnes vhánějí slzy do očí. Ale hned je zase potlačí. I o tak těžkých časech dokáže vyprávět s humorem a nadhledem.

Kdy a jak se k vám dostaly zprávy, že obyvatele Krásenska chtějí Němci vystěhovat?

Mezi lidmi tyto zvěsti kolovaly. A pak Němci přinutili k vysídlení lidi z Rychtářova a dalších vesnic. My z Krásenska jsme ale doufali, že se stěhování vyhneme. Že válka prostě skončí dřív, než k tomu dojde.

Jenže to byly plané naděje…

Bohužel. Pak se v obci objevili Němci, vojáci. Byli ve škole a odhadovali jednotlivé domy.

Jak se chovali k místním?

Musím říct, že velice slušně. Mnohem horší byli ale Němci z Besarábie, kteří do Krásenska přijeli v listopadu 1943.

Co tam vlastně dělali?

Rabovali. Nacisti je sem přesídlili a do Krásenska se přijeli vybavit. Učila jsem se dámskou krejčovou u soukromnice v Ruprechtově. Vracela jsem se tehdy navečer domů a slyším všude němčinu. „Panebože, co se děje?“ ptala jsem se. Maminka mi říkala: „Ani se neptej, jsou tu besarabští Němci a kradou.“ U Zouharů v sousedství prý nezůstala ani metla. Otec byl stavitelský asistent a doma uskladnil spoustu firemního stavebního materiálu na opravu fary. Maminka se bála, že to Němci poberou, a my to pak budeme muset zaplatit.

Jak to dopadlo?

Dobře, prostě nás z nějakého důvodu vynechali. Ale jinde nezůstalo doslova nic. Němci na povozy naskládali, co se dalo a odjeli. Mlátičky, nářadí. Dovedete si představit, jak bylo sedlákům, kteří na to celý život šetřili? Píchali hůlkama do slámy, jestli tam někdo něco nenechal. Našli takhle elektromotor a měli hroznou radost. Byli sprostí. Málokdo něco zachránil.

Jak jste prožívala vystěhování na jaře 1944?

Protože jsem se ještě doučovala v Ruprechtově, zůstala jsem ještě pár měsíců tam, u tety. Naši ale museli odjet do Krumvíře, kde otec sehnal bydlení v nájmu. Já a sourozenci jsme byli mladí, brali jsme to s nadhledem, dělali jsme si i legraci. S rodiči jsme věřili, že se domů vrátíme, protože s Němci už to bylo na všech frontách nahnuté. Ale pro staré lidi to byla strašná rána, byli v Krásensku zakořenění. Přesazení mnozí nepřežili. Moje babička umřela hned po vystěhování v roce 1945…

Co vám vlastně tehdejší úřady daly za tohle utrpení?

Němci sice udělali odhady cen nemovitostí, ale peníze nikomu nedali. Odhad samozřejmě neodpovídal skutečné ceně, byl mnohem nižší. A navíc byl ve vázaných vkladech, nikdo si nemohl vybrat třeba celou sumu. Inventář domu jsme si mohli vzít s sebou. Otec musel najmout auto a všechno i s dobytkem odvezl do Krumvíře.

Jak vás přijali místní?

Tatínek pěkně vyspravil místnosti, kde jsme měli bydlet, ale majitelům se zalíbily natolik, že se do nich sami nastěhovali. A nám nechali místnosti s cihelnými neomítnutými zdmi. Nebyli na nás hodní, třeba na Vánoce nám přestřihli elektrické vedení. Pamatuju si, jak se nám jedna paní říkala: „Lidi zlí, co jste udělali, že vás vystěhovali?“ Tak jsme si vytrpěli svoje od Němců a taky naši lidi se na nás dívali jako na vyvrhele. Ale ne všichni. Našla jsem si v Krumvíři kamarádky, nakonec jsem se tam sžila.

Dostávali jste za války zprávy o tom, co se v Krásensku děje?

Známí z Vyškovska psali, jak to tam Němci všechno zničili. Jenže jsme tomu nechtěli věřit, mysleli jsme si, že přehánějí.

Jaký byl návrat domů?

Ten pohled na dědinu byl šok. Všechno zdevastované. Vypadalo to, jako by se tamtudy přehnala fronta. Doškové střechy samozřejmě zmizely, shořely. Němci všechno rozstříleli. Z rozbitých baráků bez oken, dveří a střech trčely komíny. Střechu z našeho domu, stál naproti kostela, strhnul tank. Okna byla vytlučená. Hrozný pohled… Zničili všechno, roztřískali i šporáky a kachlová kamna. Ale přese všechno jsme byli šťastní, že jsme zase zpátky doma.

Byli v dědině po Němcích zbraně?

Všude byly patrony, i ostré. Miny a granáty asi ani ne. Ale ještě dnes, když těží dřevo na Holém vrchu, tak se najdou ve stromech střepiny po německé palbě. Zabodaly se tam, když byly stromy ještě mladé. Občas prostě zadrnčí cirkulárka při řezání, jak narazí na železo.

Jak vypadala pole?

Úplně zarostlá pýrem. Sedlák nám pole přeoral a pak jsme ho ještě museli kopáčem vyčistit. Nadřeli jsme se tam jako otroci.

Začátky tedy byly těžké…

Dnes si to sotvakdo dovede představit. Otec provizorně opravil střechu, okna jsme zatloukli deskami. Zimu jsme přečkali v jedné světničce. Se sestrou a dvěma bratry nás bylo šest. Svítili jsme petrolejovými lampami, nebyla elektřina. Vařili a topili jsme na jednom šporáku. A to si k nám ještě chodili vařit sousedi, protože takové štěstí, že by jim zůstal šporák, neměli.

Lidé si tedy pomáhali?

Samozřejmě, každý vypomohl sousedovi v nouzi a naopak. Lidé drželi strašně při sobě. Dostali jsem státní půjčku, tatínek začal pracovat jako zedník. Domek jsme postupně opravovali. Šlo to pomalu. Nebyl materiál, peníze. Koncem 40. let jsme už bydleli jakžtakž slušně.

A kdy se vrátil do obce společenský život?

Uklízeli jsme kostel, sedláci na povozech stěhovali lavice a další věci, jež byly uložené ve Křtinách. Ale farář se už nevrátil. Hody jsme začali slavit už v roce 1946. Vše se zkrátka hned po válce zase vracelo do normálních kolejí. Vrátily se nakonec i ty mlátičky, které představovaly hotové jmění. V obci byly jen dvě. Majitelé se je vydali hledat, někde po Besarabcích zůstaly, poznali si je. A Němci je dokonce jaksi technicky vylepšili. Zkrátka všechno zlé je někdy k něčemu dobré.


Autor: Michal Sklenář

23.5.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Montážní dělník 18 000 Kč Montážní dělníci výrobků z ostatních materiálů Montážní dělník. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 18000 kč, mzda max. 19000 kč. Volných pracovních míst: 3. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání nižší střední odborné, technická a manuální zručnost, oreintace ve výkresové a technické dokumentaci-zaučení, časová organizovanost, pečlivost, spolehlivost, samostatnost, výkonnost, spolehlivost, oprávnění na VZV-není podmínkou, možnost dodělání po nástupu, ŘP sk. B, praxe ve strojírenství vítána, POPIS PRÁCE: PP na dobu neurčitou, nástup možný ihned, příprava materiálu a jeho třídění, obsluha jednoduchých strojů a zařízení, montáž výrobků dle výkresové dokumentace a další jednoduchá monžátní práce, jednoduchá kontrola výrobků dle VD, čištění, leštění, odmašťování a mytí součástek, montáže strojních zařízení u zákazníků (služební cesty/montáže), ZAMĚSTNAVATEL NABÍZÍ: zázemí stabilní společnosti, závodní jídelna, stravenky, motivační a věrnostní odměny, KONTAKT: Vašíčková Monika, tel.: 602 710 284, 8-15 hod, e-mail: vasickova@oteco.cz nebo osobně na adrese pracoviště. Pracoviště: Oteco cz spol. s r.o. 001, Slavkovská, č.p. 853, 685 01 Bučovice. Informace: Monika Vašíčková, +420 602 710 284. Výroba - Výroba Manipulační dělníci ve výrobě 15 000 Kč Manipulační dělníci ve výrobě Manipulační dělník ve výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání nerozhoduje, POPIS PRÁCE: PP na dobu určitou, manipulace se sklem, KONTAKT: Barbořík Richard, tel.: 606 713 121. Pracoviště: Bentglass a.s. ivanovice, Wolkerova, č.p. 690, 683 23 Ivanovice na Hané. Informace: Richard Barbořík, +420 606 713 121. Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 12 200 Kč Pomocní dělníci ve výrobě Pomocný dělník. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POŽADAVKY: vzdělání nerozhoduje, ŘP sk. B výhodou, POPIS PRÁCE: PP na dobu určitou, montáže po stavbách v rámci okresu Vyškov, občasná fyzická zátěž, KONTAKT: Nicolae Ilies, tel.: +420 777 510 012, e-mail: arko-mont@seznam.cz. Pracoviště: Arko-mont, s.r.o., Dobrovského, č.p. 409, 682 01 Vyškov 1. Informace: Ilies Nicolae, +420 777 510 012. Potravinářství - Potravinářství Pekař 17 000 Kč Pekaři Pracovník/ce do výroby. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 27000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Požadavky: vzdělání základní nebo nižší střední odborné, spolehlivost, manuální zručnost, pečlivost, praxe v oboru výhodou, Popis práce: PP na dobu určitou, výroba pekárenských výrobků, výroba chleba, zvýšená fyzická náročnost, vhodné i pro absolventy , Zaměstnavatel nabízí: stravenky, sleva na výrobky, Kontakt: Gabrielová Hana, tel.: 733 180 498, 7-15 hod, e-mail: info@pekarstvimakovec.cz. Pracoviště: Pekařství makovec s.r.o. rousínov, 683 01 Rousínov u Vyškova. Informace: Hana Gabrielová, +420 733 180 498.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kulturní dům v Drnovicích v pátek zachvátily plameny.
11

Po požáru kulturního domu v Drnovicích hasiči rozebírají střechu

Videosouhrn 19.–21. září 2018

Požár kulturního stánku a co všechno chybí Praze: prohlédněte si videa dne

Látka zlepší diagnostiku nádorů. Lékaři přes dva roky čekají na povolení užití

Brno - Přesněji odhalí rozsah mozkového nádoru, pomůže při další léčbě. Vědci z Masarykova onkologického ústavu před dvěma lety vyvinuli nové radiofarmakum. Na povolení od Státního ústavu pro kontrolu léčiv k používání novinky čekají doteď.

Ochlazovací budka problémy nevyřeší, říká klimatolog Zahradníček

Brno /ROZHOVOR/ - Krajina na jihu Moravy je po extrémně suchém létě vyprahlá. I proto může být příští rok situace ještě horší. Odpovědí na některé problémy jsou podle klimatologa Pavla Zahradníčka promyšlená řešení a hlavně zadržování vody, aby z měst a krajiny neodtékala. „Vodou potom můžeme zalévat třeba městskou zeleň, které je v Brně oproti třeba Budapešti poměrně málo. I to by se mělo změnit,“ míní Zahradníček.

Na houby? Klidně s kosou, říká houbař. Vyrazil dvakrát, nasbíral skoro sto kilo

Mikulčice - Dvakrát vyrazil do lesa a přinesl si domů téměř sto kilo hub. Miloslav Belka z Mikulčic na Hodonínsku potvrzuje, že houby nakonec opravdu rostou. „Do minulého týdne nerostlo nic. Nyní aby člověk začal do lesa chodit snad s kosou,“ říká Belka.

Nejlepší dobrovolní hasiči dostanou peníze i nové vybavení. Vítěze vyberou lidé

Brno – Rekordní počet přihlášek letos obdržela každoroční celorepubliková anketa Dobrovolní hasiči roku. I v letošním osmém ročníku bylo úkolem odborné poroty složené ze zkušených hasičů vybrat ze 170 přihlášených týmů padesátku finalistů rozdělených do dvou soutěžních kategorií. O celkových vítězích nyní rozhodnou hlasováním lidé, hlasovat mohou i pro deset týmů ze soutěžní oblasti jih Moravy.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT