„Přivedla mě k tomu také moje záliba v historii a dějinách vojenství. Uniforem jsem zatím nasbíral přibližně 850. Součástí mé sbírky je také asi čtrnáct set pokrývek hlavy. V jejím rozšiřování pokračuji,“ přibližuje.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkSběratelů vojenských uniforem je v tuzemsku málo. Ne vždy se přitom daří získání kompletní uniformy včetně kalhot, saka a čepice. „S jejich počty to je proto složitější, protože některé jsem sehnal pouze nekompletní. Příkladem je modrá uniforma známá jako švestka, kterou nosili policisté v Československu před rokem 1969. Nejdříve jsem sehnal pouze sako a čepici, později jsem získal ještě další už kompletní sestavu, ale počítám je jako dvě,“ vysvětluje sběratel.

Alespoň část jeho sbírky už lidé v minulosti obdivovali při různých příležitostech. „Ve Vyškově jsem například už dříve dočasně vystavil asi čtyři sta čepic rozdělených do tematických celků. S přípravou jsem měl spoustu práce, ale lidé nakonec neprojevili až tak velký zájem,“ říká Skokan.

Bitva o Midway na rybníku

Vytvoření dlouhodobější expozice se nebrání, problém je však s nalezením vhodného zázemí. „Upřednostňuji výstavu trvalou nebo alespoň na delší dobu než jsou třeba obvyklé tři měsíce. V Letonicích je nevýhodou, že odsud nepochází žádná osobnost vojenské historie, ale blízký Vyškov je vojenským městem,“ uvažuje.

Pořádá přitom osvětové akce z vojenské historie. Na letonickém rybníku zorganizoval rekonstrukci bitvy o Midway s modely válečných lodí a letadel řízených radiosignálem, připravil i výstavu zaměřenou na první a druhou světovou válku. Smyslem bylo osvětově rozšířit znalosti a mladé generaci ukázat, že naši předkové museli za vlast bojovat.

Uniformy a dějiny válek však nejsou jeho jedinou zálibou. Shromažďuje totiž také staré televize a rádiopřijímače. „Sám mám vzdělání v elektrotechnice. Jako student jsem kdysi dokonce televizory opravoval. To mě k tomu přivedlo,“ vysvětluje Skokan.

Historie televize a rádia

Ukázky ze sbírky Jiřího Skokana.Ukázky ze sbírky Jiřího Skokana.Zdroj: se souhlasem Jiřího SkokanaVe své sbírce mapuje vývoj rádií a televizorů od těch nejstarších až po ty moderní. Řadu postupně doplňuje, i když je dnes už nesbírá cíleně na rozdíl od minulosti. Má například rádia, krystalky, televizory ve dřevě, ale také spoustu kousků, které sbírkově nemají hodnotu.

„Nabízí mi je už sami lidé, když se jich chtějí zbavit, takže by mnohdy skončily mezi odpadem. U některého chybí knoflík a u dalšího postrádám třeba všechny, které pak postupně doplňuji. Sbírku jsem vystavoval k devadesátému výročí zahájení radiovysílání a šedesátému výročí televize v Československu. Přicházeli i žáci škol, kteří mě někdy příjemně překvapovali svými dotazy a znalostmi,“ vzpomíná.

Mnoho dětí podle něj ale stále neví, že televize nebyla vždy na dálkové ovládání a barevná. V souvislosti s tím jako příklad uvádí rané československé televizory Tesla 4002A. „U jednoho z nich je v podstatě koncový stupeň rádia, na kterém je umístěná pouze maličká obrazovka o rozměru patnáct krát dvacet centimetrů,“ říká sběratel.

Jedna z prvních televizí v Československu (Kamelie) však dálkové ovládání měla. „Sloužilo ale pouze pro základní funkce, zatímco ho s televizí spojoval kabel. Nejdříve měli diváci pouze jeden program, aby si následně vybírali ze dvou. Známé jsou doby, kdy museli otcové lézt na střechu a manipulovat s anténou pro správnou kvalitu obrazu,“ dodává Jiří Skokan.