Stěžovat si ale nebyl. „Nečekal jsem, že by se tím něco vyřešilo," řekl Janotka.

Podle ředitelky Věry Seidlové však nemocnice řeší každou stížnost. Jihomoravský kraj, který je zřizovatelem organizace, jich za loňský rok eviduje devět. „Dvě z nich byly vyhodnocené jako oprávněné. Jeden pacient si stěžoval na chování a přístup na oddělení neurologie. Druhý zase upozornil na neúplnost zápisu chorobopisu na novorozeneckém oddělení," sdělila krajská mluvčí Eliška Holešinská Windová.

Podle jejích informací ale počet negativních připomínek klesá. V roce 2014 jich nemocnice evidovala jedenáct. Jak v ní byli spokojení, pak lidé můžou zhodnotit také pomocí anketních lístků, které personál hospitalizovaným rozdává. Ty nicméně pacienti podle statistik spíš ignorují.

Ti obzvlášť nespokojení se však můžou na vedení organizace obrátit prostřednictvím formuláře na webových stránkách nemocnice. „Tam je dopodrobna popsané, jak mají postupovat. Na vyřešení žádosti máme třicet dní, což dodržujeme. Pouze tam, kde je potřebná součinnost třetí osoby nebo znalce, dáme stěžovateli na vědomí, že lhůtu prodlužujeme," vysvětlila ředitelka.

16tisíc. Zhruba tolik pacientů bylo loni hospitalizovaných ve vyškovské nemocnici. Dva tisíce z nich vyplnily anketní lístek. „Jen patnáct procent z nich bylo negativních," sdělila mluvčí kraje Eliška Holešinská Windová.

Nemocnice se podle ní snaží vycházet pacientům vstříc, a proto je po zaevidování stížnosti zve na schůzku. „Osobní setkání je mnohem vhodnější a lépe zjistíme, co se stalo," dodala.

Zároveň upozornila, že je naprosto vyloučené, aby se nemocnice některým z podnětů vůbec nezabývala. „A o tom, jak šetření dopadlo, dotyčného vždy informujeme," zdůraznila.

Většinou je ale obtížné prokázat pochybení, na které si pacient stěžuje. Zpravidla totiž podle ní jde o tvrzení proti tvrzení. „Nejčastěji se z našich zkušeností jedná skutečně o neshodu dvou lidí. Tam je to vždy problematické," zmínila Seidlová.

Opačnou zkušenost, než popsal Janotka, má Adéla Hotárková z Vyškova. Personál se k ní prý vždycky choval dobře. „Jednou jsem přijela na pohotovost se zlomenou rukou a bez zbytečného čekání mě hned poslali na rentgen a vzápětí mi to dali do sádry. Kost srostla dobře, takže si nemůžu stěžovat," zhodnotila.