„Když jsem byl mladší, choval jsem jich přes dvacet. Teď mám jen tři. Přece jen už mám svoje léta,“ říká chovatel.

Dřív se účastnil řady výstav. Nejen na Vyškovsku, ale i v Brně. „Tam jsem dosáhl někdy až pětadevadesáti bodů ze sta možných. S takovým ohodnocením je to už většinou pěkný exemplář,“ myslí si Švehla.

Podle něj králíci příliš péče nepotřebují. „Musím je jen několikrát denně krmit a jednou týdně vyčistit králíkárnu. Důležité je také očkování proti myxomatóze a králičímu moru. Kdyby to chovatel nedělal, může se mu stát, že mu uhynou. Švagrová takhle přišla o padesát kusů,“ upozornil důchodce.

Soutěživost žene chovatele, aby se snažili dělat také něco navíc. Pokud chtějí být totiž opravdu úspěšní, musí svým ušatým miláčkům najít vhodné partnery. „I kvůli tomu jezdíme na výstavy. Někdy se je podaří najít hned, jindy to trvá déle, třeba i léta. Vhodné adepty na vytvoření ideálního páru určujeme mimo jiné podle rodokmenu,“ vysvětluje Švehla.

Hodně péče také věnuje třídění mladých jedinců. Některé vyčlení pro další chov, ostatní mají smůlu a skončení na pekáči. „Ne vždy se podaří králíky správně vybrat. Potom, co dospějí, se někdy ukáží jako nevhodní. Nemohou se tak účastnit ani výstav,“ říká chovatel.

Ten si také myslí, že zájem o tuto kdysi na venkově zcela běžnou zálibu stále klesá. „Dřív se chovu králíků věnovalo mnoho víc lidí než dnes. To má řadu příčin. Například zvýšené ceny krmiva. Něco stojí také každoroční očkování,“ vyjmenovává.

Jistá námaha, kterou s sebou chov králíků nese, se však podle něj bohatě vyplatí. Člověk na rozdíl od zabaleného kusu masa v igelitu ze supermarketu ví, co má na talíři.