„V době, kdy bylo málo koncertních mistrů a neexistovala auta, lidé si mohli přinést klavírního virtuosa až do sálu, kde seděli, a poslouchali," připomněl dávnou minulost Berčík s tím, že návštěvníci koncertu se můžou těšit především na vážnou hudbu, ale také na živější ragtime, který směřuje spíš k jazzu, nebo také foxtrot.

Osobnosti na papíře

Podle něj lidé nejsou příliš zvyklí poslouchat na koncertě reprodukovanou hudbu. „Buď ji mají jako kulisu nebo jdou na koncert, a tam sledují klavíristu, zatímco tento způsob koncertu je něco mezi," poznamenal Berčík.

Právě proto chce do prostoru muzea připravit životopisy jednotlivých hráčů, které návštěvníci uslyší. Pokud nemůžou sledovat jejich hru na vlastní oči, alespoň si o osobnostech jednotlivých mistrů přečtou.

První z koncertů plánuje Berčík na čtvrtek 2. října, další přibližně o měsíc později a třetí před koncem roku. Chce tak přilákat pozornost veřejnosti, která zatím muzeum klavírů nemá v povědomí. „V informačním centru o jeho existenci víme, k zahajovací vernisáži nám z muzea poslali informace o otevření a máme zde i nějaké propagační materiály," uvedl pracovník vyškovského Turistického informačního centra David Vágner. Přesto o nedávno vzniklé vzdělávací atrakci většina Vyškovanů nemá tušení. „Ne, o muzeu klavírů ve Vyškově jsem nikdy neslyšel, i když bych se tam šel podívat," přiznal třeba Milan Knedlík.

Není zdaleka jediný. „Občas se tady objeví nějaká škola, ale o proudech návštěvníků se zatím mluvit nedá. Je škoda, že lidé nepřijdou, protože je tu tolik krásných věcí," litoval Berčík, který věří, že díky koncertům se situace zlepší.

Ve sbírce svého muzea má Berčík i klavíry na pomezí klasických a těch, které hrají samy. Nazývají se pianola nebo phanola a dřív je obsluhoval člověk zvaný pianolista. „Tak jako existují dnes DJové, šlapali pianolisté na pedály a pomocí páček ovládali dynamiku reprodukované hudby," přirovnal majitel muzea.

Autentický dojem

Celý mechanismus přehrávání funguje na principu vakua, díky kterému může zařízení vyčíst hudební záznam z papírového pásu s dírkami. Zajímavostí je, že kromě samotných not je na pásku zaznamenaná i dynamika hry, tedy zesilování a zeslabování. Proto je dojem z ní natolik autentický, jako by u klavírů skutečně seděl hudebník. Jiří Berčík vlastní ve svém muzeu tři různé nástroje z dvacátých let minulého století. Právě tehdy přehrávací mechanismus vynalezli Američané.

K přehrávacím klavírům se Berčík dostal náhodou. „Měl jsem klavír s dírou uprostřed, a nevěděl jsem, proč tam je. Později jsem zjistil, že do ní patří hrací mechanismus, a začal jsem pátrat po historii," zavzpomínal. Protože mechanismus na území České republiky dřív nebyl rozšířený, vědělo se o nich málo. Proto pro tento typ klavírů neexistuje ani české pojmenování, a majitel muzea musel pátrat v zahraničí. Přesto byl úspěšný a dnes vlastní tři funkční klavíry neprodukující hud­bu.

TEREZA NOVOTNÁ