„Začalo to asi před pěti lety. Nehrajeme na žádné nástroje, pouštíme hudbu z počítače a z desek. Z klubu jsme si odnesli aparaturu, kterou jsme oprášili a využili. Vybíráme si hlavně okrajové undergroundové žánry, jako break beat a drum and base,“ říká člen Svěženky Roman Švec.

Svěženka se podle něj nehodlá pouštět do závratné kariéry. „Většinou hrajeme po menších klubech, maximálně tak pro padesát lidí. Akce zkrátka pořádáme, kde to jde. Většinou jen tak v okolí a pro lidi, kteří nás znají,“ vysvětluje.

Zázemí zmíněného bučovického klubu ovšem přispělo také ke vzniku originálního divadla, které si rozhodně nebere žádné servítky. Jmenuje se Klíče v zámku. „Buď přebíráme díla od známých autorů, například od Préverta. Nebo si vezmeme na paškál nějakou kratší pohádku a předěláme si ji k obrazu svému,“ objasňuje hlavní scénáristka Martina Huječková.

V této době čítá divadlo čtyři stálé členy. „A pokud jsou potřeba ještě nějaké štěky, tak přizveme asi dva nebo tři další lidi. Členů bychom samozřejmě uvítali víc, ale problém je v tom, že málokdo snáší naše tempo,“ říká Huječková.

Mládežníci mají svůj svět. „Znamená to, že jsme takoví sví. Možná až moc,“ usmívá se Švec. Oba dva se v jednom shodují. Když na nějakou párty zavítá Svěženka, nesmí chybět ani komická kulturní vložka v podání divadla Klíče v zámku. „V zimě zkoušíme u někoho doma. V létě využíváme bučovickou zámeckou zahradu. Pokud nás odtud ovšem někdo nevyprovodí,“ naznačuje Huječková.

Svému zápalu se bučovická mladá generace chce věnovat co nejdéle. „Dokud nás to bude bavit, budou vycházet nové desky a budou na nás chodit lidi, stačí nám i tři čtyři, tak nebude důvod přestávat,“ říkají. Drží se totiž svojí zásady. „Nehrajeme pro lidi, ale pro sebe,“ říká Huječková.

Neznamená to ovšem, že je potlesk publika nezahřeje u srdce. „Když se pobavíme my, tak je to dobré, a když někdo přijde a pobaví se s námi, je to ještě lepší,“ dodává Švec.

Jenomže ne vždy se úspěch dostaví. „U nás je to většinou tak, že když se zasmějeme my, tak diváci zrovna dvakrát pobavení nejsou. A obráceně,“ směje se Huječková.