Život ve Vyškově si užívají. „Nikol je velice mazlivá a žárlivá, když se jí nevěnuje pozornost, snaží se pokusovat ošetřovatele či si jen tak položí hlavu na jeho rameno. A s takovou velkou a těžkou hlavou osla na rameni už není možné jej jen tak přehlížet a Nikol si tak vyslouží svoje oblíbené drbání,“ vyprávěli ošetřovatelé.

Domovinou tohoto zvířete je západní Francie. „Je tam nazývám Baudet de Poitou a je jejím národním plemenem. Často je využíván ke křížení s koňmi za účelem chovu mul, slouží jako soumar k jízdě či zápřahu. V historii můžeme najít toto plemeno jako zvíře táhnoucí těžká děla v napoleonských válkách. Jeho velikost je rovna koním a může dorůst kohoutové výšky až 170 centometrů. Zbarvení srsti je nejčastěji tmavohnědé, pouze okolí tlamy je světle hnědé či krémové. Srst je hustá, dlouhá, splývá po stranách těla, plstnatí a tvoří dredy. Nad kopyty vyrůstají nápadné rousy. Je to nenáročné, odolné plemeno a může se dožít až pětařiceti let,“ popsala mluvčí zoo.

Vyškovský zoopark otevřel novou expozici. Návštěvníci se díky ní seznámí s životem ryb.
Jak žijí kapři nebo jeseteři? Novinka vyškovského zooparku zavede Pod hladinu

Jejich neobvyklá velikost souvisí s poptávkou po využití zvířat k těžké práci. „V sedmnáctém století vzkvétal průmysl s mulami, jež se využívali na těžkou práci. A kdo odvede více práce a má větší sílu než mula? Velká mula. Aby se odchovalo velkých mul, bylo zapotřebí velkého koně a velkého osla, a tak vzniklo velké plemeno osla, jehož kohoutková výška převyšuje 155 centimetrů. Tito velcí oslí hřebci se mohli bez problému pářit s klisnou chladnokrevného plemene. Poitevinské muly se využívaly až do 19 století, poté o ně začal zájem upadat stejně jako o osly poitou,“ dodala Malcherová. V zooparku se místní skupinku daří dlouhodobě úspěšně rozšiřovat.