Podle svých slov se mu do důchodu nechce, i když by mohl. Nástupce si však už vyhlédl na vysoké škole a v posledních několika letech ho zaučuje přímo ve zkušebně. „Nemám moc rád systém, když člověk odejde a po něm, jak se říká, potopa. Nástupce by se neměl rovnou házet do vody. Zkušenosti se mají přece předávat,“ vysvětluje.

K vojenské technice směřoval už v dětství. Kupoval si oblíbený časopis Svět motorů, který byl jednou věnovaný vojenským školám. A rázem bylo rozhodnuto. „V časopisu jsem tehdy viděl tank pod vodou a transportér v blátě. To se mi moc líbilo, takže jsem se přihlásil na vojenskou školu do Nitry, která byla zaměřená na auta,“ popisuje začátky své profesní dráhy Zikmund.

Ve Vyškově testují obrněnce ze Zetoru. Posádka přežije útok průbojnou municí i nájezd na minu.
Ve Vyškově testují obrněnce od Zetoru, vojáci mají přežít útok průbojnou municí

Po maturitě na vojenském učilišti sloužil u bojového útvaru na Šumavě. Poté se dostal na vojenskou akademii do Brna a později dostal nabídku práce do vyškovského výzkumného ústavu. Tomu zůstal věrný dodnes. O adrenalin při testech různých prototypů vojenských vozidel a techniky nemá rozhodně nouzi. Riziko je prakticky jeho denní chleba.

„Jet s tankem pod vodou je neskutečný zážitek, ale člověk má také strach. Kdo říká, že ne, tak kecá. Jsme rizikové pracoviště, jezdíme na prototypech a při testech v terénu musíme počítat se vším. Jednou se s námi začal po závadě potápět transportér. Vyskákali jsme a vozidlo šlo ke dnu. O nebezpečné situace při našem povolání rozhodně nouzi nemáme, jsme tak trošku kaskadéři. Za ta léta se mi ale nic vážného nestalo. Člověk však musí mít nějakou bezpečností klapku, hranici, za kterou jít nemůže,“ dodává muž, který ve vojenské technice a v civilním provozu odhadem najel zhruba milion a půl kilometru bez nehody.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

V roce 1985 byl krátce po svém nástupu do vyškovské zkušebny vozidel součástí týmu odborníků, kteří testovali kopřivnickou Tatru 815. S tímto autem pak automobilový závodník Karel Loprais poprvé v roce 1988 vyhrál legendární Rallye Dakar v kategorii kamionů.

„Auto se testovalo jak na polygonu v Kopřivnici, tak u nás na tankodromu ve Vyškově. Nebylo jednoduché udělat ze sériového vozidla závodní speciál, ale přes obrovské nadšení a tvrdou práci týmu, se to podařilo. Jsem rád, že na odladění speciálu jsme s kolegy z Vyškova měli také svůj podíl. Rád na to vzpomínám, protože s Karlem jsme byli nejen kolegové v branži, ale také kamarádi. Podobně jako s jeho synovcem a následovníkem Alešem,“ uzavírá povídání Josef Zikmund.