Je sobota dopoledne a centrum vyškovské místní části žije prvním ročníkem srazu veteránů. Z reproduktorů zní dobová hudba, mezi návštěvníky korzují dámy v secesních a prvorepublikových kostýmech a nad pořádkem bdí trojice četníků v dobových uniformách.

Obdivovatelé historických aut a motorek debatují s jejich majiteli. „Kabriolet jsem koupil v předrenovačním stavu, takže mi práce na něm trvala zhruba jen rok. Ale je běžné, že renovace veterána zabere dva roky až pět let. To je případ dalších dvou, které mám,“ vysvětluje Šebek, který plánuje příští rok na srazu představit i mercedes z roku 1937. Ten aktuálně obnovuje.

Přehlídka je soutěžní, porota jsou návštěvníci. Každý může dát hlas jednomu autu a jedné motorce. Obdivuhodné jsou všechny stroje. Kromě vínově červeného krasavce je to třeba starší typ jaguaru, volkswagenu brouk i několik škodovek. Trochu sentimentu už vzbuzuje také trabant, tady ve variantě se dvěma střešními okny.

Ilustrační foto.
Ve Velké válce padlo 150 Vyškovanů. Nový pomník bude bezejmenný

Dámy i sokolové

Mimo veterány jsou hodni obdivu i pořadatelé v dobových oblecích. Žádný z nich zřejmě není nadšencem do historické módy, ale kostýmy si užívají. „Máme je pouze půjčené speciálně pro tuto příležitost. V šatech se cítím perfektně. Sice se do nich hůř dostává, ale nutí mě chodit rovně. Mám široký klobouk, takže musím i víc zvedat hlavu, abych něco viděla. Celkově je to jiný pocit než v dnešním oblečení,“ usmívá se členka pořádajícího dědického osadního výboru Petra Nedomová.

Jak to na takových srazech bývá, v plánu je také spanilá jízda. A ne ledajaká. Majitelé vozů do svých miláčků pustí děti, které na přibližně desetiminutovou projížďku po ulicích Dědic vezmou s sebou. V čele pojede právě vínový kabriolet s předsedou osadního výboru Jiřím Wasserburgerem v prvorepublikovém obleku. V rukou bude držet sokolskou vlajku. „Výbor našich sokolů nám navrhl, jestli bychom na spanilou jízdu nemohli vzít jejich zástavu. Je zánovní, stará pět let. Tehdy ji nechávali dělat na sokolský slet. Jde o repliku jejich původní zástavy. S úcty k nim a naší spolupráci jim rád vyhovím. Také proto pojedu v prvním autě, jinak bych samozřejmě nechal místo pro děti,“ přibližuje Wasserburger.

Jde sice o první ročník srazu, loni už nicméně lidé veterány na dědickém náměstí mohli obdivovat. „Oslovil mě jeden nadšenec, který má doma tři historické vozy s tím, že náměstí Svobody je pěkné místo pro takovou akci. Pomohl mi s organizací, a tak vznikl nultý ročník,“ zmiňuje Wasserburger.

Že tak malá obec, respektive místní část jako jsou Dědice, dokáže něco takového uspořádat, se líbí třeba Vyškovanovi Michaelu Pokornému. Původně měl namířeno jinam. „Viděl jsem ale, jak přijíždějí historická auta, tak jsem si vzpomněl, že se tady bude konat sraz. Proto jsem se otočil a ještě se vrátil do Dědic. Je to zážitek. Takové motorky jsem měl. Při pohledu na ně se mi vybavují vzpomínky a naskakuje mi husí kůže. Od záliby jsem upustil, když jsem založil rodinu. Možná se k tomu ještě někdy vrátím. Co se týká akce, je perfektně vymyšlená,“ hodnotí muž.

Cestovatel Slávek Král je vyznavačem nízkonákladového cestování jezdí převážně stopem, kempuje a věnuje se dobrovolnictví.
Svezl se stovkami aut. Ke stopování stačí úsměv, říká cestovatel