Na trhu práce zoufale chybí technicky vzdělaní odborníci. Žáci základních škol regionu se poohlížejí po pohodlnější práci a tradiční řemeslné obory je příliš nezajímají. Podle majitelů šikovných rukou se ale lidé rozlepenými botami nebo rozbitými hodinkami moc nezaobírají. Raději koupí nové.

Své o tom ví třeba hodinář Vladimír Kocourek z Křenovic. „Musel jsem se pochopitelně přizpůsobit, takže třeba klasické náramkové hodinky už prakticky neopravuji. Živí mě především opravy starých nástěnných hodin, věžních hodin a opravy elektronických strojků. Pořád se musím něco nového učit, ale že bych s živností přestal a začal dělat něco jiného, to už v mém věku snad ani nejde,“ smál se Kocourek.

Dva ševci v okrese

Adam Doležel z Vyškova pracuje jako skladník a ve volném čase si přivydělává ševcovinou. „Jinak bych se neuživil. Na Vyškovsku jsme dva a to je tak akorát. Nemůžu být ani levnější, ani dražší než konkurence,“ řekl Doležel.

Dodal, že už má svou klientelu, která za ním jezdí z širokého okolí. „Jsou to většinou lidé, kteří pochopili, že je lepší investovat do kvalitní obuvi a tu pak jednou za čas nechat opravit. Nejhorší je, když po mně někdo chce opravit laciné boty, které stojí řádově víc než boty úplně nové,“ doplnil Doležel.

Horší je to se sklenáři. Že žádný není ani v okresním městě, potvrdil Jozef Ivanko z Hoštic. Právě ten nabízí zasklívání a rámování obrazů nebo broušení skel a zrcadel. „Zájem lidí je malý. Když jsem odešel z Vyškova, tak tam nikdo v řemesle nepokračoval. Nicméně i já jsem si ke sklenařině musel něco přibrat, protože mi to nestačilo,“ vypověděl Ivanko.

Podle řemeslníků tak řada jejich kolegů musela z nedostatečné poptávky rukodělnou práci položit a mladí se jí vyhýbají. „Učňovský dorost nám citelně chybí. Pokrývači, tesaři. To je dneska opravdu horké zboží. Mladí absolutně nemají zájem, nejraději by seděli někde v kanceláři,“ bědoval Josef Opluštil, který má v Rousínově firmu, která se zabývá pokrývačskými a klempířskými pracemi.

Že některá řemesla na Vyškovsku citelně chybí, připustil před časem i ředitel vyškovského úřadu práce Jan Marek. „V okrese je stále třeba poptávka po řeznících. V Bučovicích jsou třeba velká jatka, řezníků je ale extrémně málo,“ uvedl příklad Marek.

Soumrak tradičních řemesel

Některá řemesla jsou už minulostí. S přechodem na modernější tiskové techniky, zejména ofset, zanikla třeba profese ručního sazeče. „Než jsem mohl nastoupit na vysokou školu, vzal jsem možnost vyučit se ručním sazečem. Tehdy se vše velmi pracně skládalo ručně z jednotlivých písmenek, které se potom knihtiskem tiskly,“ prozradil jinak známý vyškovský hudební teoretik a pedagog Arnošt Drmola.

Tradiční živnosti tak pomalu skomírají. „Statistiku si sice nevedu, ale pozoruji, že postupně zanikají opravny nejen obuvi a oděvů, ale třeba i elektroniky. Jako hub po dešti naopak přibývá firem s eurookny, kosmetických salónů, manikúr a masáží,“ vyjmenoval Bedřich Maleček, který vydává katalog firem na Slavkovsku.

Pozoruhodný comeback naopak zažívá firma Pavla Branče ze Slavkova u Brna. Jeho výroba péřových přikrývek v tomto roce stoupla o sto procent a ani v dalších letech se prý o práci nebojí. „Lidé se začali vracet ke klasice a hlavně ke kvalitě. I když peří je dražší a náročnější na údržbu než duté vlákno, nedají se oba materiály srovnávat,“ vysvětlil Branč.